Ano, tohle je fašismus

Až donedávna jsem se bránil používat slovo na F k popisu prezidenta Trumpa. Zaprvé proto, že až příliš mnoho prvků klasického fašismu se mi nezdálo odpovídajících. Zadruhé proto, že byl tento termín nadužíván do té míry, až ztratil svůj význam. Zejména některými levicově smýšlejícími lidmi, kteří jsou schopni nazvat vás fašistou, pokud jste proti potratům nebo pozitivní diskriminaci. A zatřetí proto, že tento termín je nejasně definován – a to i jeho zastánci. Od samého počátku byl fašismus nesoudržnou doktrínou a ani dnes se akademici nemohou shodnout na jeho definici. Původní italská verze se lišila od německé, která se lišila od španělské, která se lišila od japonské.

Přijal jsem charakteristiku prezidenta Bidena, který hnutí MAGA označil za „polofašistické“, protože některé podobnosti byly zjevné. Trump rozhodně byl autoritářem a nepochybně také patrimonialistou. Kromě toho se však jako nejlepší popis jevila psychologická charakteristika navržená Johnem Boltonem, Trumpovým poradcem pro národní bezpečnost v prvním funkčním období: „Naslouchá Putinovi, naslouchá Siovi, naslouchá tomu, jak hovoří o svém vládnutí bez zátěže nespolupracujících zákonodárných sborů, bez obav o to, co může udělat soudní moc, a říká si: Proč to nemůžu dělat také tak? Podle mého názoru to neznamená, že je fašista, že má teorii o tom, jak chce vládnout. Říká si prostě jen: Proč si nemůžu užít stejnou zábavu jako oni?“

Před rokem jsem napsal, že Trumpův režim je verzí patrimonialismu, v němž je stát považován za osobní majetek a rodinný podnik vůdce. To stále platí. Ale jak jsem tehdy také poznamenal, patrimonialismus je stylem vládnutí, nikoli formální ideologií nebo systémem. Může být navrstven na všechny druhy organizačních struktur včetně národních vlád, ale také městských politických mašinerií, jako byla Tammany Hall (vlivná politická organizace Demokratické strany především v New Yorku od počátku 19. století do poloviny 20. století – pozn. red.), zločineckých gangů, jako je mafie, a dokonce i náboženských kultů. Protože patrimonialismus nemá žádný program, jeho jediným pevným principem je loajalita k šéfovi. Fašismus je oproti tomu ideologický, agresivní a alespoň v raných fázích má revoluční charakter. Usiluje o dominanci v politice, potlačení odporu a přepsání společenské smlouvy.

Během uplynulého roku se to, co původně vypadalo jako snaha učinit z vlády svou soukromou hračku, zřetelně posunulo směrem k doktrinálnímu a operačnímu fašismu. Trumpova touha po lebensraumu, jeho nárokování neomezené moci, podpora globální krajní pravice, politizace soudního systému, uplatňování spektakulární brutality, okázalé porušování práv a vytvoření národní paramilitární policie – všechny tyto události svědčí o něčem mnohem záměrnějším a zlověstnějším, než je běžná chamtivost nebo gangsterství.