Rádio Česko - smutný konec jedné anomálie

Stačilo pár měsíců a nepozorný návštěvník mohl ve slavném domě na pražských Vinohradech lehce ztratit orientaci. Tam, kde byla ještě na podzimprostorná vstupní hala s pohodlnými sedačkami pro hosty čekající na svůj vstup do vysílání, je dnes moderně nasvícený newsroom. 

Nové centrum zpravodajství je symbolem obrovských změn, které právě hýbou Českým rozhlasem. Druhé nejdůležitější veřejnoprávní médium v zemi kompletně mění svoji strukturu a snaží se přiblížit modelu, který před pár lety vlil novou krev do skomírajícího rozhlasového sektoru na Západě. 

Český rozhlas od minulého pátku současně rozjíždí dlouho slibovanou stanici mluveného slova zaměřenou na kvalitní analytické zpravodajství a publicistiku. Obě změny mají podle představ vedení rádia proměnit poněkud ospalou veřejnoprávní instituci v médium, které bude držet krok s dobou a přinese kvalitní zpravodajství. Česká cesta ale zatím přináší spoustu problémů.

Žádná logika

Na to, že rozhlas má před sebou coby rychlé a kontaktní médium skvělou budoucnost, se dnes věří všude ve světě. Na rozdíl od internetu, televize nebo novin dává svým konzumentům podstatný rozměr svobody. Publikum to denně zažívá na vlastní kůži:při poslechu rozhlasu lze pracovat nebo řídit auto (v ranních špičkách je poslechovost všech rádií na světě největší). Veřejnoprávní vysílání s jistotou koncesionářských poplatků (jde o roční rozpočet na úrovni dvou miliard korun) si přitom může dovolit luxus jít v informování do větší hloubky, protože se nemusí tolik ohlížet na počet posluchačů.

Aktuální změny v Českém rozhlase vybízejí k velké opatrnosti. Minimálně rozjezd nové stanice mluveného slova totiž ukazuje, že v řízení druhého nejdůležitějšího veřejnoprávního média je cosi shnilého.