0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Z nového čísla27. 1. 20122 minuty

Naděje a pušky ve skříni

Rok po začátku arabského jara radost z pádu diktátorů vyprchala a vystřídaly ji obavy z budoucího chaosu ve strategicky důležitém regionu. V Libyi ale euforie trvá – i když si lidé pro jistotu pod postelí nechávají kalašnikovy.

Libyjci už nedopustí, aby jim vládl další diktátor. • Autor: Milan Jaroš

Loni v lednu ještě Muchtar al-Achtar vozil turisty po poušti. Třináct let seděl za volantem džípu s nálepkou cestovní agentury. Pravidelně s ním jezdil mezi berberskými městy v libyjských horách a pohádkovými saharskými oázami. V poušti se prý tento drobný muž s prošedivělým knírkem a černým turbanem vyzná jako málokdo.

Dnes je i kvůli němu Libye jednou z mála zemí, ze které je možné začít psát reportáž hned v příletové hale mezinárodního letiště.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Vládne mu právě Muchtar al-Achtar. Během revoluce, jež loni v létě ukončila dvaačtyřicetileté kruté panství Muammara Kaddáfího, se proměnil v úspěšného vojevůdce. Lidé v rodném Zintánu tohoto někdejšího vojáka z povolání respektují, a proto se stal lídrem na bojové frontě. Velel jednotkám složeným z bývalých automechaniků, prodavačů, úředníků, nezaměstnaných a dezertérů, které během revoluce porážely armádu jednoho z nejhorších diktátorů planety. Nakonec v srpnu dobyly letiště v hlavním městě Tripolisu a od té doby se z tohoto strategicky významného místa nehnuly.

Muchtar al-Achtar se teď obléká do zelených maskáčů a pracuje za velkým psacím stolem v kanceláři ředitele letiště. „Odejdeme odtud, až když v Libyi bude funkční vláda, které budeme moci bezpečnost svěřit,“ říká muž, jehož plachý úsměv se ani nehodí k pověsti odvážného vojevůdce. „Jde nám jen o zemi, o nic jiného. Vybojovali jsme revoluci, a proto se domů nevrátíme, dokud nebude zajištěný mír.“

Ozbrojených skupin, jako je ta al-Achtarova, je dnes v Libyi více než sto. Mají obvykle své vlastní, na státu ještě stále nezávislé velící struktury. Jednotná armáda teprve pomalu vzniká. Zbraň má podle odhadů International Crisis Group alespoň 120 tisíc bývalých revolucionářů, podle samotných Libyjců má doma nějakou tu pušku z vykradených skladů dokonce skoro každý z pěti až šesti milionů obyvatel. Vláda už vyzvala občany k jejich vracení, zatím však bez odezvy – lidé se jistí pro případ, že by se revoluce přece jen zvrtla. Ve vzduchu tak pořád visí obava z toho, že po zuby ozbrojení revolucionáři v ropné mocnosti obrátí zbraně proti sobě navzájem. Hrozí tedy, že jen několik stovek kilometrů od evropských břehů vznikne nový Irák?

banner_Respekt_zamcene.png • Autor: Respekt
banner_Respekt_zamcene.png
banner_Respekt_zamcene.png • Autor: Respekt

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].