Digitální Hollywood

Na bezkonkurenční kulturní událost roku 2011 byla pasována letní premiéra posledního dílu dobrodružné ságy o mladém studentu čarodějnictví. Snímek Harry Potter a Relikvie smrti – část 2 na sebe strhl rekordní zájem médií i diváků a se 169 miliony dolarů utrženými během prvního víkendu v amerických kinosálech se stal nejrychleji vydělávajícím filmem všech dob. O čtyři měsíce později se na trhu s podstatně skromnější reklamní kampaní objevilo další pokračování počítačové hry Call of Duty: Modern Warfare 3. Pouhých pět dnů na pultech stačilo této střílečce k závratné třičtvrtěmiliardové tržbě, když si ji hned během prvního prodejního dne koupilo 6,5 milionu fanoušků. V této řeči čísel se z Call of Duty stal nedostižný rekordman. Žádné hudební album, žádný film v dějinách se netěšil v den své premiéry takové poptávce jako hra, která člověku umožňuje ocitnout se v kůži profesionálního vojáka.

Herní průmysl dnes představuje nejrychleji se rozvíjející mediální odvětví. Točí se v něm dvakrát více peněz než v hudebním a o čtvrtinu přesahuje novinový sektor, proto mu znalci věští světlou budoucnost. Nové možnosti pro jednoduché aplikace otevírá rozbujelý trh s chytrými telefony a přenosnými tablety, hry na tradiční hardware zase nabývají až hollywoodsky náročných rozměrů. Zatímco před dvaceti lety byl hru schopen vytvořit jediný programátor, nyní zabere vývoj a tvorba prvotřídního hitu početným studiím stejně času a prostředků jako natáčení filmového trháku.

Zároveň s tím stále více lidí spatřuje ve hrách možnost odreagování se, tříbení si schopností postřehu či logického uvažování, nebo zde doslova vedou paralelní existence. Přestože hráči na celém světě stráví každý týden podle odhadů vědců z Univerzity v Essexutři miliardy hodin zabraní do této aktivity, máme pořád jen velmi malé ponětí o tom, jaké klady či zápory z toho pramení pro skutečný život. A především žádné jiné odvětví zábavy není opředeno tolika mýty v očích většiny těch, kdo mu neholdují.