Delfíni, nebo muzeum
Pražští aktivisté otevřeli veřejnosti unikátní katakomby pod Stalinovým pomníkem
Na betonovém plácku pod pražskou Letnou přešlapuje na slunci asi tři sta lidí. O patro výš se prohání po žulových kvádrech skupina skejťáků přesně v místech, kde stál před půl stoletím legendární gigantický Stalinův pomník, přezdívaný lidově „fronta na maso“.
Fronta se tu táhne i dnes a jejím důvodem je ojedinělá šance vstoupit do rozlehlého podzemí, které kdysi „Stalina“ na Letné staticky drželo. Zchátralé katakomby zažily divoké večírky devadesátých let, měli v nich plavat žraloci, parkovat auta i růst žampiony. Celých dvacet let se ale pod „Stalinem“ nic nedělo, až prostor teď, na chvíli, otevřelo sdružení Opona. A znovu se začíná diskutovat o tom, co lze s tímto i v evropském měřítku výjimečným prostorem podniknout.


Zavřená vrata míjel dvacet let i kavárník Martin Kotas ze sdružení Opona, který tu porevoluční umělecký kvas zažil jako čerstvý středoškolák. „Nikdy nezapomenu, jak jsem tam poprvé uslyšel naživo Psí vojáky, byla to senzace,“ líčí. Oživlý bunkr zažili i ostatní členové sdružení Opona, které usiluje o reflexi totality. Když přemýšleli, jak letos propojit oslavy výročí vstupu do Evropské unie a sametové revoluce, padla jejich volba právě na podzemí pod Stalinem.
Text o tom, jak to žilo pod Stalinem po sametové revoluci a co by s katakombami mohlo být dál, najdete v novém Respektu 20/2014, který vychází v pondělí 12. května (digitálně a v audioverzi již o den dříve)
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].