Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Z nového čísla

Dá se spravedlnost v Česku koupit?

Případ Lukáše Nečesaného otevřel velkou otázku: Kolik je u nás nevinných vězňů?

Lukáš Nečesaný s přítelkyní na svobodě • Autor: Profimedia.cz
Lukáš Nečesaný s přítelkyní na svobodě • Autor: Profimedia.cz

Další otázky se do podtitulku – ani do textu, který vyšel v tištěné verzi nového Respektu - nevešly, takže je pokládáme nyní. Dá se tedy spravedlnosti domoci za peníze? Vykládají a překrucují detektivové, žalobci a soudci důkazy tak, aby dostali „svého“ pachatele, i když přesvědčení o vině není stoprocentní? A dá se tomu bránit, jen když máte peníze na dobré obhájce, takže jste schopni vyvolat mediální kampaň a ovlivnit soudce?

Přesvědčení autora blogu je, že ne. Že spravedlnost v Česku má zavázané oči proto, aby vážila všem bez rozdílu, nikoli proto, že se nechce dívat na manipulace, které se v jejím jménu dějí. Že většina tuzemských rozsudků je vynesena s rozvahou a po pečlivém zvážení všech pro a proti. Totiž, jen málokterý zločin má pachatele, který se přiznal, proti kterému svědčí nezvratné důkazy a několik korunních svědků.

Jeden z nejuznávanějších tuzemských právníků, bohužel už mrtvý Otakar Motejl, řekl před dvaceti lety v rozhovoru pro Respekt dvě důležité věci. Je jen málo zločinů, kde je vina jasná, a rozhodování soudce je tak i po zvážení všech možných důkazů přece jen subjektivní. Soudci si nikdy nejsou jisti, proto nosí taláry. Aby do jejich širokých rukávů skryli ruce, které se jim často z té komplikovanosti třesou.

Když autor tohoto blogu mluvil s právníky, kteří byli zasvěceni do případu Lukáše Nečesaného, nenašel jediného, který by byl stoprocentně přesvědčený o jeho vině - a ani jednoho, který by byl přesvědčený stoprocentně o jeho nevině. Pro i proti vině nikdy nepřesahovalo sedmdesát procent. Je pochopitelné, že se soudcům třesou ruce.

01 obalka velka • Autor: Respekt
01 obalka velka • Autor: Respekt

Lukáš Nečesaný se teď dostal do fáze, kdy je zřejmé, že bude osvobozen. A to přináší několik dalších otázek. Kolik lidí bylo odsouzeno v Česku podobně jako on? A kolik lidí odpykává nespravedlivě tresty jen proto, že neměli peníze na obhájce a odhodlané příbuzné či přátele, kteří byli ochotni hájit je do posledního dechu? Nepřiznali se, nebyly proti nim přímé důkazy, ale sedí ve vězení.

Otázka, jež z toho vyplývá, je už docela temná. Dá se tedy spravedlnost koupit? Ne tak, že by se upláceli policisté, žalobci nebo soudci. Ale investicemi do obhájců a mediální kampaně, do soukromých oček, oslovováním vlivných lidí. Neobviňujeme tu otce Lukáše Nečesaného z neférového jednání, udělal pro svého syna, co mohl. Koupil mu spravedlnost.

Jenže stovkám dalších, kteří sedí ve vězení, ji nikdo nekoupí. Teď už je jedno, zda jsou opravdu vinni, nebo nevinni. Mohou být třeba jen velké pochybnosti o tom, že jsou. A pokud je nutné v Česku se domáhat spravedlnosti penězi, je tu něco špatně. Protože základní princip zákonů je ochrana slabších před silnými.

Česká spravedlnost by tedy měla říct a prokázat, že opravdu chce hájit slabé. A přesvědčit veřejnost, že případ Lukáše Nečesaného má od začátku až do konce spravedlivý průběh.

Text o případu Nečesaný najdete v novém Respektu 23/2015 pod titulkem Opusťte teorii dotyku

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].