Cesta temným webem

Je to už dva roky, co rozhořčený americký senátor Charles Schumer žádal centrální protidrogový úřad DEA, ať neprodleně zasáhne proti internetovému obchodu Silk Road (Hedvábná stezka). Prodávají se tu snad všechny myslitelné drogy. Stačí si vybrat kokain, heroin nebo něco jiného, kliknutím přidat do „košíku“ a zásilka za pár dnů dorazí v obálce do poštovní schránky kdekoli na světě. Obrat drogového Amazonu, jak se e-shopu občas přezdívá, přesahuje podle odhadů dva miliony dolarů měsíčně. Šest procent z nich zůstává v kapse neznámého majitele, který je návštěvníkům znám jako Strašlivý pirát Roberts.

Senátor Schumer není sám, kdo by tento obchod rád zavřel a piráta Robertse poslal za mříže. Speciální policejní týmy se Hedvábnou stezkou intenzivně zabývají už několik let. Přesto mají pro politiky i veřejnost stále stejnou odpověď – nejde to. Nikdo nedokáže zjistit, kdo Silk Road provozuje, najít její servery, narušit provoz ani vypátrat její zákazníky. A to samé dnes platí o řadě dalších stránek, kde se prodávají zbraně, sdílí dětská pornografie nebo tu nabízejí své služby nájemní zabijáci.

IT experti si už dlouho lámou hlavu, jak naučit běžné vyhledávače, jako je Google, aby dokázaly v nepřehledném podzemí hledat a vytěžit informace. Zejména pro vědu by takový cestovní kompas znamenal velký přínos. Temný web dlouho působil jako nezáživné technické téma pro hrstku znalců. Zhruba na přelomu tisíciletí se v něm ale začal rodit nápad, který dnes vyvolává vzrušené debaty o svobodě internetu. Experti amerického námořnictva tehdy ukončili vývoj softwaru, jenž měl umožnit vojákům anonymní šifrovanou komunikaci po síti. Prezentace částečných výsledků na jedné technologické konferenci zaujala dva mladé matematiky, kteří se rozhodli v práci pokračovat. V roce 2006 se zrodil internetový prohlížeč Tor, který pracuje jinak než běžné programy tohoto typu.

Po zadání kýžené webové stránky do vyhledávacího okna se nejprve připojí do sítě tzv. uzlů, což jsou počítače dobrovolníků, kteří s projektem Tor spolupracují. Ty si jeho požadavek chvíli posílají mezi sebou a při každé výměně jej zašifrují složitým kódem. Když jej pak vypustí vstříc žádané stránce, IP adresa je změněna – nikdo už zpětně nedokáže vystopovat původního uživatele. Surfování je poměrně pomalé, ale v čase doznívající aféry globálního sledování e-mailů americkou Národní bezpečnostní agenturou není tak těžké si představit jeho výhody.

V prostředí uzlů se navíc dají snadno zakládat nekontrolovatelné webové stránky, e-mailové služby, diskusní fóra nebo datová úložiště. Tyto možnosti obzvlášť vítají obyvatelé zemí, v nichž anonymita může mít cenu života. Nástroj svobody má však i svou odvrácenou stránku: vrásky totiž nepřidělává zdaleka jen diktátorům.