Benzin jako luxus

Zatím je jich něco přes dva tisíce, když se ale vize pana Janouška vyplní, svou „domácí“ benzinku by brzy mohla mít prakticky každá česká firma. Plechová nádrž, hadice a blikající krabička s počitadlem – stroj, který jeho firma nabízí českým podnikatelům, je vlastně docela jednoduchý. „Údržbu prakticky nepotřebuje, obsluhu by zvládlo i děcko,“ usmívá se Karel Janoušek. Před patnácti lety, kdy tu jeho firma Baest s prodejem soukromých čerpacích stanic začínala, měl zákazníky jen mezi autodopravci a zemědělci, teď si ale u něj podávají kliku nejen podnikatelé z pestré škály odvětví, ale i šéfové městských úřadů či regionálních nemocnic.

Není divu. Na vlastní benzince se dají ušetřit dvě či tři koruny za litr, které si tuzemští pumpaři počítají jako marži. Nejmenší „soukromou“ benzinku lze přitom pořídit už za nějakých 70 tisíc korun a i menší firma může jejím provozem uspořit ročně desítky tisíc. A přestože řada expertů už jen kvůli ekologickým rizikům nadšení brzdí, vlastní pumpy si podle prodejců aktuálně objednávají desítky firem po celé zemi. Motivace totiž sílí: ceny benzinu i nafty (pohybující se aktuálně okolo 38 korun za litr) se ocitly za hranicí rekordů z „krizového“ roku 2008 a obrat zatím není na dohled. Kromě politického napětí na Blízkém východě mají Češi ještě jeden důvod k obavám navíc: na začátku dubna se z dosud nevysvětlených důvodů ztenčil na polovinu proud ruské ropy do Česka. Čas drahého a dost možná i nejistého benzinu je tady.

Drahota po česku

Jak už bylo řečeno, vize „benzinky do každé rodiny“ má už od začátku svého rozletu i řadu odpůrců. Ekologové či hasiči varují před rizikem úniku hořlavých chemikálií, pumpaři namítají, že to není zdaleka tak výhodné, jak se zdá. „Co bude stát údržba a poruchy a kdo vám zaručí, že palivo od dodavatele nebude nějaká ředěná směska?“ kroutí hlavou Václav Loula z České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. A nadšení koneckonců brzdí i seznam celkem patnácti různých razítek a povolení, která jsou k roztočení vlastního petrolejářského zdroje potřeba. Každý zájemce musí absolvovat kolečko čítající stavební úřad, hygienika, hasiče, ale třeba i místní vodohospodáře. Vyřízení všech žádostí trvá i v nejlepším případě čtvrt roku.