0:00
0:00
Vidlemi19. 7. 20113 minuty

Proč se vše nedá stihnout a solární energie

Astronaut

Mám důkazy, že jistá pražská městská část tratila na prodeji domu ze svého majetku minimálně osm milionů korun. Tvrdil mi muž, který mě navštívil minulý týden v redakci. Znám jasné indicie, o tom, že při prodeji majetku v jednom menším městě tratilo vedení radnice kolem dvaceti milionů korun. Napsal mi včera mailem jeden z čtenářů Respektu. Narazil jsem na stopu, že jistá státní firma nakoupila majetek třikrát dráž, než je jeho běžná hodnota – ztráta asi sto milionů korun. To zase napsal další čtenář v doporučeném dopisu.

Jména vynechávám z jednoho důvodu. Ani jeden z dotyčných ve skutečnosti žádné důkazy neměl. Pouze velmi nepřímé indicie. Zveřejnit ta jména teď, nevyhnou se vydavatelé Respektu soudním žalobám, které by jistě prohráli. Mimochodem podobných zpráv, jako jsou popsány v úvodu, jsem dostal za posledních osm dnů jedenáct.

↓ INZERCE

Velmi si cením důvěry lidí, kteří se na mne obracejí a doufají, že jim mohu já, nebo některý z mých kolegů, nějak pomoci. A je mi líto, že většině oznamovatelů pomoci nemohu. Kdybych se ujal pátrání v kterémkoli z nabízených případů, musel bych jim věnovat týdny práce. S nejasným výsledkem. Podobných věcí zpracováváme s kolegy průběžně desítky, menších i větších, s tím, že jen ve výjimečných případech se dobereme faktů, které nám dovolí případ zveřejnit, bez toho, že by nás zruinovala žaloba.

Neživí nás vydavatel – jak se řada diskutérů pod mými blogy domnívá – ale naše práce. Pokud se nám při té práci daří odhalovat korupci, ohýbání práva, defraudace, zločinecká spiknutí, podvody politiků a podobné nechutnosti, jsme rádi. A jsme rádi dvojnásob, když to aspoň trochu pomůže změnit systém.

Ale prostě nestíháme vše. Když někomu odpovím, že mu nemůžu pomoci, poměrně často se mi dostane odpovědi, že si o mně dotyčný nemyslel, že jsem zbabělec, který pracuje na zakázku, ale že si to už myslí. S tím moc nenadělám.

Pan Patizon, kterému dávám podobná oznámení číst, mi říká, ať těm lidem doporučím, ať se obrátí na policii nebo na nějakou občanskou instituci, která se odhalováním zlodějů a defraudantů zabývá. Pan Patizon taky navrhuje, ať se lidé, dožadující se – většinou z velmi respektabilních pohnutek – spravedlnosti, pokusí oslovit třeba umělce, ať tu jejich potíž nějak zpracují. Nebo ať si ti movitější najmou soukromou detektivní službu.

Ne zcela s panem Patizonem souhlasím. Lidé si zaslouží pomoc. Ale fakt všechno nestíháme. Navíc – pan Patizon si nedávno koupil pár solárních panelů, jako, že je dá na střechu a budeme soběstační. Pak se divil, že mu je nikdo nechce dovolit instalovat a připojit na síť a požádal mě o pomoc, abych vypátral, jak je to možné.

Tak jsem se do toho pustil. A po několika týdnech pátrání jsem nestačil koukat. Důvodem neúspěchu pana Patizona s instalací a zapojením soláru je neskutečný příběh o privatizaci veřejného zájmu, v němž sto miliard není v podstatě žádná velká suma. Dočtete se v příštím vydání Respektu. Potom se pokusím prověřit některé z vašich tipů.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].