Může Kubice uspět se svou misí?

Informace, že koalice nabídla post ministra vnitra Janu Kubicemu, není až tak překvapivá. Překvapivé je, že Jan Kubice nabídku přijal. To, že Kubice nabídku přijal, je zároveň dobrá zpráva.

Vládní koalice neměla skutečně příliš velký výběr. Od počátku loňského léta sledujeme boj vládních stran o vnitro, o policejního prezidenta, o šéfa protikorupční jednotky. Sebevražedný souboj, který měl – v souvislosti se skandály, o nichž se dočítáme v posledních týdnech – jediné východisko. Vnitro dostane nestraník, respektovaná persona, která bude vzbuzovat aspoň minimální naději, že odstíní policii od politických tlaků, které mají v konečném důsledku zásadní vliv na vyšetřování – tedy spíše nevyšetřování – zásadních defraudačních případů. Především těch, v nichž úspěšné pátrání může veřejnosti rozklíčovat klientelistické či snad i mafiánské vztahy mezi politikou, byznysem a dokonce i představiteli spravedlnosti. Kandidátů na takový úkol není v Česku příliš. Kubice by to mohl zvládnout.

Zaprvé - jako policista zažil na vlastní kůži velké politické tlaky. Třeba v roce 2006, kdy jeho lidé pracovali na vyšetřování souvislostí vraždy mafiány Mrázka a důkazy směrovaly na propojení organizovaného zločinu do státní správy i politiky – jak později ukázaly v médiích i knihách zveřejněné dokumenty, včetně památných odposlechů - byly ty důkazy skutečně silné.

Tehdy pátrání Kubiceho mužů hatila razie inspekce ministra vnitra Františka Bublana, která obvinila detektivy z vymyšlených a přitom bagatelních trestných činů. Ministr Bublan přitom veřejně detektivy kriminalizoval. Politické tlaky zažil Kubice a jeho lidé už dlouho předtím, například při vyšetřování aktivit ruských mafiánů (jejichž restauraci U Holubů navštěvovali vlivní politici). Tlaky vyvrcholily, když byl v roce 1999 šéf odboru bojujícímu proti ruským mafiím, a Kubiceho podřízený, Zdeněk Macháček falešně obviněn lidmi z okolí mafiánů a za tichého přihlížení policejního prezidenta a ministra vnitra strávil dokonce tři měsíce ve vazbě. Kubice ví o politizaci policie hodně a měl by také najít způsob, jak se jí bránit.

Za druhé - Jan Kubice není s politiky kamarád. Co s nimi zažil, jej povede k velké obezřetnosti. Možná bude jako „politik“, který jako jediný ve vládě nebude mít za zády nějakou stranu, poměrně oslaben. Ale na druhou stranu mu to může dodat sílu při reformách a odstínění policie od politických tlaků. Nemělo by mu totiž záležet na mínění straníků, může mít volné ruce. Jediné, co vláda proti němu může podniknout je odvolat ho. To by ale bylo od Nečasova kabinetu hodně hloupé a definitivně by se ztrapnila.

Za třetí - Kubice ví, kdo je kdo v policii. Lidé z vedení policie ho neopijí rohlíkem a krásnými proklamacemi o boji proti korupci, které ale nemají oporu v činech, jako se jim to povedlo v případě Radka Johna. Kubice dostával patnáct let na stůl zprávy o vyšetřování složitých a sofistikovaných zločinů, ví o co jde a měl by svým vlivem prosadit, aby policie dostala do rukou nástroje, jak mafiánské a korupční zločiny odhalit.

Za čtvrté - už v tento okamžik je Kubice kritizován sociálnědemokratickou opozicí. Vlastně už je ČSSD kritizován a dokonce i kriminalizován (ČSSD i Jiří Paroubek podali na Kubiceho v minulosti několik trestních oznámení, všechna byla odložena jako nedůvodná). Kubice není politik, ale dlouholetý tlak ČSSD mu umožnil přivyknout na to, co skuteční nováčci v politice neznají. Politické ataky by jej neměly jen tak rozhodit.

Samozřejmě, úspěch Kubiceho mise – skutečně je to mise – záleží na tom, zda dostane od politických stran možnost alespoň částečně vytvořit tým, který mu v obměně vnitra pomůže (včetně šéfování mnoha byrokratickým funkcím rezortu, které s policií nesouvisejí). Dá se čekat, že koaliční strany budou chtít delegovat na vnitro své náměstky. Tomu se asi nedá zabránit. Pokud ovšem jejich jména nebudou konzultována s novým ministrem, ukáže Nečasův kabinet, že si chce Kubiceho držet ve vládě jen pro parádu. Doufejme, že to tak nedopadne. Veřejnost si to nezaslouží.

Kubice bude mít problém i s vedením policie. Stěží teď může měnit policejního prezidenta a další nové tváře ve vedení policie. Prostě bude muset se současným vedením vyjít a teprve poté, kdyby to nefungovalo, by měl začít řezat.

Jsme svědky zvláštního experimentu. Ve vládě se objevuje osamělý střelec na jednom z klíčových postů. Navíc nejde o nějaký široký politický konsensus. Sociální demokraté jsou ze jmenování Kubiceho vyděšeni. Kubice nebude mít ani sto dnů hájení, je torpédován ještě předtím, než vůbec prošel dveřmi ministerstva. Jmenování Kubiceho je skutečně velmi riskantní operace, ale jak mi napovídá pan Patizon, bez rizikových a překvapivých akcí nelze zvítězit. Pan Patizon zároveň varuje – trochu se přitom ošívá – že nemůže vyloučit ani fatální prohru. Nicméně radí, vsadit si na první variantu.