Mostecká nás zase dohnala

Stálo to tisíc franků, tak proč se o to nepokusit. Sdělil ministr financí Miroslav Kalousek o švýcarským soudem zamítnutém tuzemském pokusu státu se připojit k tamnímu stíhání někdejších manažerů a majitelů Mostecké uhelné. Tváří v tvář poznané skutečnosti a věren svému pragmatismu udělal, co v ten okamžik považoval (a s ním jistě právní experti jeho ministerstva) za nejlepší. Pokusit se připojit k žalobě jako poškozený a použít jediný možný argument. Zároveň ten, který celou věc dokonale korunuje, jak aspoň říká pan Patison. Přes svátky můj přítel a rádce nějak zhubnul, musím zjistit, co s ním je. Trochu se mi ztrácí před očima.

Český stát tedy ústy ministerstva financí požádal švýcarský soud, aby Česku prominul nedodržení lhůty, kterou bylo zapotřebí splnit k podání žádosti. Známé žádosti, která by nám umožnila s největší pravděpodobností získat pár miliard za ukradenou Mosteckou uhelnou a proniknout taky do informací, které vyšetřila tamní policie. A využít je k vyšetřování v Česku. Miroslav Kalousek přišel s tím, že se jeho ministerstvo dozvědělo o relevantních skutečnostech, nutných k podání žádosti, pouhých pět dnů před uplynutím lhůty – tedy v půli října 2011.

To je úžasné říká pan Patison a v očích má skutečně úžas. Český stát věděl o stíhání mosteckých šíbrů ve Švýcarsku pět let. Dlouhých šest let předtím prošetřovali věc v Česku. A ministr Kalousek prostě nevěděl. Což mu s panem Patisonem tak trochu věříme. Stejně jako věříme předchozímu vedení pražského vrchního státního zastupitelství, že jejich právní názor nesouznil s tím švýcarským. Stejně tak jako věříme české policii, že věc nešla v rámci našich hranic vyšetřit. Atd. Pro ně bylo z nějakých – a věřím, že zjistíme z jakých – důvodů lepší nevědět a nepokusit se vědět. Pro ostatní to ale lepší nebylo, říká pan Patison.

Je prostě skvělé, jak ministerstvo financí dokázalo najít pro švýcarský soud ten nejstrašlivější důvod, který by měl dostat Česko zpět do o vině a penězích v Mostecké uhelné. Prošvihnutá lhůta – po třinácti letech vyšetřování. Být švýcarským soudcem, tak už se ničemu přicházejícímu z Česka nedivím. Ale na druhou stranu. Viděno z té lepší strany. Po tomto pokusu je větší šance, že budeme žalovat manažery Mostecké uhelné u civilního soudu ve Švýcarsku. Může to věci – tedy prosvětlení korupčního pozadí privatizace Mostecké uhelné – jedině prospět. Těším se, až si tu žalobu přečtu, protože stát bude muset konečně říct, jak ty děje v Mostecké vnímá.

Tak tohle jsou poslední Vidle v tomto roce. Myslel jsem si, že budu psát o pátečním večeru v pražské Lucerně, kde byla skvělá atmosféra a odkud si zřejmě každý odnesl loučení s Václavem Havlem do svého soukromí. Třeba se z toho něco zajímavého narodí. Taky jsem si myslel, že napíšu jak jsme s rodinou, panem Patisonem a částečně adoptovanou Markétou, prožili tajemství vánočních svátků. Bylo to fajn. Jak vidíte, ta Mostecká nás s panem Patisonem nakonec zase dostala. Přejeme vám všem, aby se vám splnilo aspoň něco z toho, co si od příštího roku slibujete. Pokud to tedy není leckým očekávaný konec světa.