0:00
0:00
Vidlemi27. 12. 20113 minuty

Mostecká nás zase dohnala

Astronaut

Stálo to tisíc franků, tak proč se o to nepokusit. Sdělil ministr financí Miroslav Kalousek o švýcarským soudem zamítnutém tuzemském pokusu státu se připojit k tamnímu stíhání někdejších manažerů a majitelů Mostecké uhelné. Tváří v tvář poznané skutečnosti a věren svému pragmatismu udělal, co v ten okamžik považoval (a s ním jistě právní experti jeho ministerstva) za nejlepší. Pokusit se připojit k žalobě jako poškozený a použít jediný možný argument. Zároveň ten, který celou věc dokonale korunuje, jak aspoň říká pan Patison. Přes svátky můj přítel a rádce nějak zhubnul, musím zjistit, co s ním je. Trochu se mi ztrácí před očima.

Český stát tedy ústy ministerstva financí požádal švýcarský soud, aby Česku prominul nedodržení lhůty, kterou bylo zapotřebí splnit k podání žádosti. Známé žádosti, která by nám umožnila s největší pravděpodobností získat pár miliard za ukradenou Mosteckou uhelnou a proniknout taky do informací, které vyšetřila tamní policie. A využít je k vyšetřování v Česku. Miroslav Kalousek přišel s tím, že se jeho ministerstvo dozvědělo o relevantních skutečnostech, nutných k podání žádosti, pouhých pět dnů před uplynutím lhůty – tedy v půli října 2011.

To je úžasné říká pan Patison a v očích má skutečně úžas. Český stát věděl o stíhání mosteckých šíbrů ve Švýcarsku pět let. Dlouhých šest let předtím prošetřovali věc v Česku. A ministr Kalousek prostě nevěděl. Což mu s panem Patisonem tak trochu věříme. Stejně jako věříme předchozímu vedení pražského vrchního státního zastupitelství, že jejich právní názor nesouznil s tím švýcarským. Stejně tak jako věříme české policii, že věc nešla v rámci našich hranic vyšetřit. Atd. Pro ně bylo z nějakých – a věřím, že zjistíme z jakých – důvodů lepší nevědět a nepokusit se vědět. Pro ostatní to ale lepší nebylo, říká pan Patison.

↓ INZERCE

Je prostě skvělé, jak ministerstvo financí dokázalo najít pro švýcarský soud ten nejstrašlivější důvod, který by měl dostat Česko zpět do o vině a penězích v Mostecké uhelné. Prošvihnutá lhůta – po třinácti letech vyšetřování. Být švýcarským soudcem, tak už se ničemu přicházejícímu z Česka nedivím. Ale na druhou stranu. Viděno z té lepší strany. Po tomto pokusu je větší šance, že budeme žalovat manažery Mostecké uhelné u civilního soudu ve Švýcarsku. Může to věci – tedy prosvětlení korupčního pozadí privatizace Mostecké uhelné – jedině prospět. Těším se, až si tu žalobu přečtu, protože stát bude muset konečně říct, jak ty děje v Mostecké vnímá.

Tak tohle jsou poslední Vidle v tomto roce. Myslel jsem si, že budu psát o pátečním večeru v pražské Lucerně, kde byla skvělá atmosféra a odkud si zřejmě každý odnesl loučení s Václavem Havlem do svého soukromí. Třeba se z toho něco zajímavého narodí. Taky jsem si myslel, že napíšu jak jsme s rodinou, panem Patisonem a částečně adoptovanou Markétou, prožili tajemství vánočních svátků. Bylo to fajn. Jak vidíte, ta Mostecká nás s panem Patisonem nakonec zase dostala. Přejeme vám všem, aby se vám splnilo aspoň něco z toho, co si od příštího roku slibujete. Pokud to tedy není leckým očekávaný konec světa.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].