Klausova kletba

Vzpomínka na spojení ODS a sociální demokracie z dob opoziční smlouvy začíná být zase aktuální. Nikoli v nejvyšších patrech politiky, ale na obecní úrovni, kde vznikají koalice ODS s ČSSD jako houby po dešti. Korupčnímu způsobu vládnutí, jemuž se v Česku vžil název kmotrovský není, zdá se, vůbec odzvoněno. Musíme samozřejmě připustit, že spoluvládnutí nejsilnější pravicové strany s nejsilnější levicovou na celostátní úrovni je něco jiného, než sdílení moci v obcích, ale korupční podléhání vlivu peněz mocných firem a přidělování zakázek předem vyvoleným mají společné.

Václav Klaus a Miloš Zeman se v roce 1998 dohodli na revoluční dělbě moci, kdy jedna strana vládla a druhá zdánlivě oponovala. Čtyři roky experimentu dokonaly, na co bylo našlápnuto v devadesátých letech. Propojení moci bez respektované opozice se silou podnikatelských a někdy dokonce gangsterských peněz. Spojení sociálních demokratů s občanskými přineslo zásadní inovaci do rozhodování o veřejných zakázkách, kde začali vítězit podezřelé, ale mocí prosazené projekty. Opoziční smlouva přinesla také porcování moci v dozorčích radách velkých státních podniků, od společnosti ČEZ, přes ruzyňské letiště, ČSA až po produktovody nebo státní lesy.

 Úspěch opoziční smlouvy byl základem vlády v Praze po roce 2002, kdy spoluvládnutí Pavla Béma a Jiřího Paroubka dalo základy těžko zničitelnému korupčnímu systému, který pomalu a jistě dělá jednoho z nejkrásnějších měst na světě jakýsi ostrov nekontrolovatelných developerských projektů, nezvladatelného automobilismu a značné pustiny pro rodiny s dětmi.

Včera po ránu se do světa vydala zpráva, která oznamovala, že prahu opět ovládnou ODS a ČSSD rukou společnou. Článek je psán ještě před včerejším večerním jednáním ODS a nevíme, zda pravicová strana nepřijme vyřčenou nabídku TOP 09 o společné koalici. Snad ne, Praha by to nepřežila, byl by to výsměch voličům, obyvatelům Prahy a taky třeba slibnému šéfovi ODS Petru Nečasovi. Uvidíme.

Nicméně je fakt, že v řadě menších i větších měst koalice ODS a sociální demokracie vítězí – i když se skutečným vítězem místních voleb stala jiná strana nebo volební uskupení. Někde budou dvě strany vládnout samy, jinde s podporou jiných stran nebo sdružení. Samozřejmě nemůžeme vyloučit, že možná někde bude jejich vládnutí ke prospěchu městu či obce. Ale většina zpráv naznačuje, že se ODS spojuje se sociální demokracií, aby strany spolu pokračovaly v rozdělané práci, přesně řečeno ve spolupráci s místním i nemístným kapitálem a podnikateli, kteří jsou tak skvělí, že vyhrávají většinu městských zakázek.

Odvažují se říct, že kdyby spolupráci obou stran nevymysleli Klaus se Zemanem, málokdo z obou stran by si dovolil je v novém stoůetí prosazovat. Géniové z roku 1998 ale prolomili ledy a šli příkladem. Plody jejich spolupráce, které přinesly skutečně nepřekonatelnou výstavku podezřele schválených státních zakázek – počínaje gripeny, přes prodeje velkých státních stavebních firem až po první privatizaci Unipetrolu – sklízí dnes obyvatelé řady měst, zažili jsme to v Praze a možná to tady brzy zase zažijeme. I takový Franta Mrázek by bez opoziční smlouvy neudělal takovou kariéru. Václav Kočka určitě taky rád vzpomíná, jak Praha (kde byl ekonomickým náměstkem jeho kamarád Jiří Paroubek) pronajímala místní Výstaviště firmě Incheba, kde nejslavnější tuzemský kolotočář radil řediteli.

Odkaz Václava Klause a Miloše Zemana má prostě dodnes spoustu následovníků. Aby neměl, když přináší pro někoho tak srozumitelné a průhledné veřejné zakázky. No, neucházejte se o ně, když se výhra válí na ulici.