Za pár minut začne ve sněmovně hlasování o vyjádření nedůvěry vládě Petra Nečase. Nicméně je už rozhodnuto. Pochybovalo se o koaliční věrnosti Věcí Veřejných, ale představitelé strany před chvílí oznámili, že vládu podpoří. Hlasování o nedůvěře se tak stane už okoukaným rétorickým cvičením opozice. Asi jsem to přehnal, nepůjde jen o procvičení slovní zásoby či vtipnosti a říznosti poslanců, řada argumentů opozice bude mít oporu v tvrdých faktech.
Nevíme, co si koaliční představitelé navzájem slíbili a jakou kost dostala strana Víta Bárty, která ještě ráno vyluzovala, že by mohla hlasování nějak sabotovat. Premiér Petr Nečas ve své krátké tiskovce před jednáním sněmovny totiž neřekl to nejdůležitější. Co jeho vláda udělá s podezřením, které ulpělo na dnes už bývalém ministru životního prostředí Pavlu Drobilovi a jeho poradcích. Totiž, že vládní funkce se stává výtahem k ovládnutí státních peněz a tunelování eráru ve prospěch politických stran či jednotlivých politiků a jejich poradců. A to ve vládě, která si dala do vínku slib, že boj proti podobným korupčním praktikám bude její klíčovou praxí.
Samozřejmě, konkrétní případ Drobil bude vyšetřovat policie, ale nic nevyšetří, protože to prostě v tento okamžik není možné. Pokud by samozřejmě nebrala kauzu jako obří zločinné spolčení politiků, kteří si z eráru dělají už od dob opoziční smlouvy dojnou krávu. Že by šlo něco takového v Česku šetřit je samozřejmě vtip.
O to napjatěji bychom měli očekávat, jak si vláda v budoucnu poradí s léta používanou tunelářskou praxí téměř všech vládních stran posledních deseti let. Stejně napjatě bychom měli sledovat opozici, jak bude kontrolovat vládu a její nabízené nástroje v boji proti tunelování, korupci a klientelismu.
Zatím totiž napjatě sledujeme pouze frašku, která se jmenuje odchod (či výměna) policejního prezidenta. Ten současný Oldřich Martinů přitom porušuje předpisy i zákony, schází se veřejně i tajně s politiky a bůhví co jim hlásí a politiky to nijak netrápí.
Jeho nadřízený (nadsázka, ministr vnitra není nadřízený policejního prezidenta) si s tím neví rady a tak trochu vlastně musí držet hubu, protože je to hlavně on, kdo překazil vyšetření kauzy Drobil (nebo Knetig či Fibingr nebo třeba Michálek, jedno, jak ji nazveme). Když totiž za ním přišel muž z ministerstva životního prostředí a sdělil mu závažné podezření na závažný zločin, poslal jej ministr za novináři. Místo toho, aby zvedl telefon, zavolal šéfa kriminální policie a pana Michálka mu i s jeho výpovědí předal. Policie by pak měla informace, od počátku by mohla vývoj událostí na ministerstvu životního prostředí sledovat, mohla by odposlouchávat, nasadit do prostředí své detektivy a dnes bychom měli zdokumentovaný případ tunelování a korupce jaký tu dosud nebyl. Nebo taky ne, při známé výkonnosti protikorupční policie a úniku informací z jejích řad. Anebo by policisté zjistili, že pan Knetig si vymýšlí, jak dnes dotyčný tvrdí.
Máme tu tedy vládu, která dostane za chvíli znovu důvěru. Jenže tentokrát už především jen sama od sebe a od pana prezidenta (se kterým koaliční představitelé dnes i včera jednali). Úsilí, které bude muset vláda Petra nečase vynaložit na návrat důvěry veřejnosti bude nezměrné.
A začne to u policejního prezidenta, ale tentokrát už vážně. Martinů odejde. Pokud pak ministr vnitra a premiér jmenují nezávislou osobu a nechají jí volné ruce, bude to první krok k návratu důvěry. To jméno bude muset opravdu znít, a ať to bude muž či žena nesmí se bát poslat ve výkonu funkce ty, kteří jej či ji jmenovali – když to bude zapotřebí – do háje. Opakuji, bude to jen první krok. Otázka zní – udělá jej koalice? Sázky na to, jak to dopadne se přijímají do prvního ledna.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
