0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Vidlemi24. 8. 20103 minuty

Jak studovat totalitu

Vyrovnání s minulostí je dnes do značné míry závislé na tom, jak se Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) vyrovná sám se sebou. Možná je to příliš silné tvrzení. Jistě, vnitřně se můžeme vyrovnávat s komunistickými nebo protektorátními temnými skvrnami naších životů a životů našich předků i bez nějakého ústavu. Ale ÚSTR je tu proto, aby zpracoval kilometry archiválií, vytvořených StB nebo komunistickou stranou (nebo německými protektory a českými zrádci), a jejich pomocí korigoval vzpomínky, které procházejí naší myslí i srdcem. No a s tím zpracováváním dokumentů byl – jak většina z nás ví – v posledních měsících dost velký problém.

Rada, která jmenuje šéfa ústavu, udělala během tohoto roku dva velké přemety. Nejdříve těsnou většinou zvolila do čela ústavu historika. Prý kvůli tomu, že ústav už v podstatě splnil svou práci na třídění a zveřejňování archiválií a teď je čas je začít vědecky zkoumat. Nicméně nezveřejněno zůstalo statisíce různých dokumentů a stěží očekávat od historiků bedlivé bádání, když nemají k dispozici všechny materiály. Řečeno s jistou nadsázkou, samozřejmě. Historik Jiří Pernes byl brzy usvědčen z opisování vědeckých prací a zamlčeného studia marxleninismu, a tím se jako ředitel naprosto diskvalifikoval. Rada ještě chvíli držela kurs bádání a do čela jmenovala dočasně mladého obdivovatele odvolaného historika bez jakýchkoli manažerských zkušeností a ten dokázal během tří měsíců dokonale zničit prestiž ústavu. Opět řečeno s jistou nadsázkou.

Reklama

Pak rada obrátila a do čela ústavu jmenovala někdejšího kněze Daniela Hermana. Herman se přihlásil k odkazu původního vedení a slíbil, že bude prosazovat především zpracovávání dokumentů, jejich digitalizaci a zpřístupňování veřejnosti. Šel dokonce tak daleko, že – zatím neoficiálně – nabídl původnímu řediteli Pavlu Žáčkovi post svého prvního zástupce. Včera zrušil výběrové řízení na ředitele Archívu bezpečnostních složek, což je a zároveň není součást ústavu – co to znamená není potřebné vysvětlit. Vypíše nové řízení a experti očekávají, že do čela archívu bude jmenován jeho nedávno odvolaný ředitel Ladislav Bukovszky.

Zdá se, že se vše vrací do starých kolejí, což je hlavně pro laiky, kteří se zajímají o minulost dobrá zpráva. Nebudeme odříznuti od dosud nezveřejněných dokumentů a můžeme dál na stránkách ÚSTR hledat. Každý podle své nátury. Někdo pátrá po agentech, aniž by jej zajímaly souvislosti, jiný naopak po souvislostech, aby dokázal odpovědět na otázku, proč komunistická minulost stále tak ovlivňuje naši současnost. Někdo hledá materiály, které umí popsat běžný den běžného člověka v době normalizace prezidenta Husáka, jiný si pročítá spisy vedené na celebrity – pokud jsou přístupné. Můžeme si o lidech, kteří hledají v archívech hlavně skandály myslet své, ale všichni máme nejen morální, ale i zákonné právo dokumenty znát. Pro srovnání – nikdo taky obecně nezakazuje tisknout deníky kvůli tomu, že se některé věnují bulvárnímu psaní.

Nicméně i Pavel Žáček a jeho lidé budou muset změnit svůj přístup k ústavu, který vlastně sami postavili. Pro začátek by si měli uvědomit, že s veřejností, ale i vědci nekomunikují jen pomocí zveřejňování spisů, a že lidé, kteří je kritizují nemusí být nutně jejich nepřáteli. Prostě stačí s námi mluvit. Kdo nedokáže reflektovat svou minulost, je nucen ji znovu prožívat.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].