0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Vidlemi6. 1. 20103 minuty

Jak se bude vzpomínat na Fischera

Premiér Jan Fischer je nejdůvěryhodnějším politikem v Česku. Proč ne. V politice se zorientoval, vyrostl, nic nepokazil a jeho civilní a vstřícný projev je mu ke cti. Není spojený s žádnou stranou, s žádným skandálem a už vůbec ne korupčním. Nicméně je možné předpovědět, že doba jeho premiérování nebude za pár let vnímána jako úspěšná. Bez jeho přímého zavinění, ale bude tomu tak.

Od chvíle, kdy jsme se na sklonku léta dozvěděli, že se předčasné volby nebudou konat na podzim, ale až příští (letošní) rok, rozevřely se nůžky politického bezčasí a první ovoce sklízíme už dnes. Fischerova vláda nemá mandát, aby cokoliv v politice či státní správě změnila. Nemůže prosadit reformy. Nemůže vůbec nic udělat s korupcí. Nemůže řešit věci, o kterých se mluvilo těsně před pádem Topolánkovy vlády – třeba justiční mafii a setrvání Renaty Vesecké ve funkci nejvyšší státní zástupkyně, aféru Krakatice odhalující propojení zločinu s politikou, s podezřelými privatizacemi a prodejem státního majetku udělá maximálně to, že je odloží. Nenabídne nové vize naší zahraniční politiky, neprosadí vůbec žádný zásadní zákon.

Reklama

Nám voličům i nevoličům tedy nezbývá, než čekat až proběhnou volby a teprve potom se začne něco dít. Do té doby budeme žít v jakémsi vakuu, Fischerem vcelku dobře opečovávaném. Nic se neděje, nic se nedá změnit a tak zájem o politiku či věci veřejné upadá i u jindy zvídavých lidí. „Co mám sledovat,“ ptají se mě často známí. „Klausovy exhibice? Nebo to, jak se Topolánek s Paroubkem a dalšími šetří na předvolební klání? Nezájem, protože to nikam nevede.“

Lidem se přestává chtít číst či poslouchat o politických podvůdcích, podivných kšeftech, kartelizaci moci, protože jednoduše vědí, že ani alarmující informace nikoho nepřinutí jednat. Nic s tím nenadělá ani Jan Fischer, i kdyby se rozkrájel.

Určitě nechci tvrdit, že po volbách, ať zvítězí kdokoli, se najednou dočkáme smršti zákonů, které půjdou proti korupci, reforem, které zastaví hospodářský úpadek země, vybudování hranice mezi politiky a zločinci či podnikateli nebo manažery. Nikdo nevyžene lobbisty ze sněmovny či sálů krajských nebo obecních zastupitelství. Nicméně bude tu aspoň někdo, kdo ponese odpovědnost před voliči a na koho bude možné vyvíjet tlak, aby s tím konečně něco udělal. Tedy bude tu i naděje, že se snad něco změní.

Bohužel, do té doby nezbývá než čekat. Doufám, že za těch pár měsíců bez možnosti působit na prosazování změn neupadne zájem o věci veřejné úplně. Možná bychom se potom od nějakých radikálů či lidí se sklonem k totalitářství dočkali hodně zásadních a hodně nepříjemných změn.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].