Ad Pavel Kosatík: Ve jménu vzpoury / Egon Bondy / seriál „česká inteligence“, Respekt, 22/2010
Spíše než jako jeden z představitelů „české inteligence“ je filosof Zbyněk Fišer, resp. básník Egon Bondy Kosatíkem představen jako psychopatický fanatik, kavárenský bolševik, celoživotní agent StB a grafoman. V Kosatíkově portrétu Bondyho není ani slovo o Bondyho filosofických textech, o jeho imanentistických koncepcích namířených jak proti tzv. idealismu, tak proti tzv. materialismu, ani slovo o jeho Útěše z ontologie (1967), ani slovo o tom, že jen před několika měsíci konečně vyšla Bondyho „filosofická závěť“, Příběh o příběhu, která značně koriguje vše, co ve filosofii EB napsal dříve, ovšem ani slovo o jeho mnohosvazkových Dějinách filosofie.
Kosatíkův obraz Egona Bondyho je také plný neověřených údajů, spíše kvazifaktografie, což svědčí o tom, že se autor vlastně stal jednou z pozdních obětí Bondyho mystifikátorství. Korunu tomu všemu nasadily subjektivistické memoáry Marie Klečacké-Beyly Vzpomínky malostranské, které Kosatík zřejmě vnímá jako nezpochybnitelný zdroj informací.
Své výtky této koncepci ilustrujeme na pár příkladech. Kosatík v souvislosti s Egonem Bondym uvádí mj. toto:
– Lidská svoboda je to „nejdůležitější téma lidských dějin“. Opravdu??
– Pro Bondyho byla zřejmě určující dlouholetá spolupráce s StB: „s přestávkami od roku 1952 až do sametu“. Ověřováním faktů nemá cenu se zdržovat. Co na tom, že dnes jsou již materiály StB dostupné komukoli. Z nich vyplývá, že Fišer-Bondy byl získán ke spolupráci ne v r. 1952, ale až v r. 1961, tedy o devět let později, než uvádí Kosatík, tzv. „nespolehlivým“ se stal v r. 1968, pak opět byl veden jako spolupracovník jen v letech 1974–77, ovšem předtím i potom registrován jako „státu nepřátelská osoba“, aby byl posléze, do třetice, k jakési, blíže nespecifikovatelné formě spolupráce získán až na konci 80. let. Ovšem jednou někde nějaký pisálek plácl, že to bylo „s přestávkami“ od r. 1952 až do 1989, tak se to dále jen papouškuje. A to už se vůbec neodvažujeme po autorovi chtít, aby se pokusil zjistit, CO konkrétního se vlastně za oněmi „spoluprácemi“ skrývá, ZDA v jejich rámci Fišer-Bondy opravdu někomu přivodil jakoukoli újmu!
– Bondyho a Vodseďálkovy „sešitky Půlnoci, vydávané v nákladu čtyř výtisků, ostatně ani nebyly myšleny jako samizdat (k četbě), ale de facto jen určeny k archivaci pro horší [sic!] časy“. Kosatík zde pro změnu podléhá pozdním tvrzením Ivo Vodseďálka, která však jsou v rozporu se zjistitelnými fakty. Alespoň Bondyho strojopisné edice již v 50. letech rozhodně byly čteny a dále opisovány, navíc i jejich vnější úprava (tiráže, číslování edičních svazků, titulní listy, patituly, snaha o grafické rozrůznění v rámci možností strojopisu) vykazuje převážnou většinu znaků toho, čemu se o dvacet let později u nás „po sovětském vzoru“ začalo říkat „samizdat“! Byly-li „protosamizdatem“ surrealistické svazky Znamení zvěrokruhu a Objekty, pak jimi byly i svazky Edice Půlnoc. A co myslí Kosatík těmi „horšími“ časy, je záhadou. Snad „lepšími“, ne?
– [Fišer-Bondy] „vysokou školou se prosmýkl bez toho, aby na něm zanechala stop“. Jde o zcela nehorázné, ničím nepodložené tvrzení! Možno najít doklady o tom, že Fišer-Bondy studium filosofie na FF UK bral velice důkladně a že se navíc v 60. letech též snažil uplatnit se publikacemi jako profesionální filosofický teoretik. Viz např. jeho studii „K problematice malých sokratovských škol“, in Filosofický časopis, XII, 5, 1964. A jeho posléze knižně publikované filosofické práce snad svědčí aspoň o tom, že jeho postoj k studiu na VŠ rozhodně nebyl jen jaksi „diogenovský“.
– „…kdyby na něm [tj. na Bondym-maoistovi] záleželo, byl by se světem zametl tisíckrát krutěji než oni“ [tj. čeští reformní komunisté /sic!!/].
– „Ale kdyby samo myšlení bylo tak postačující, jak Bondy uváděl, k čemu ty rohypnoly?“
K posledním dvěma uvedeným bodům chceme jen citovat Kosatíkovi jistě dobře známou pasáž z druhé kapitoly II. dílu Švejka: „A proč nenosíte s sebou fotoaparát?“ / „Poněvadž žádnej nemám,“ zněla upřímná a jasná odpověď. / „A kdybyste ho měl, tak byste fotografoval?“ otázal se strážmistr. / „Kdyby, to jsou chyby,“ prostoduše odvětil Švejk…
Martin Machovec, 3. června 2010
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
