S velkým zájmem jsem si přečetl článek ke 180. výročí narození Františka Josefa I. Dovoluji si upozornit, že sám císař přispěl svým dílem k rozpadu monarchie i poklesu autority hlavy státu. Velice známý je např. jeho nesplněný slib o korunovaci českým králem, daný i písemně. Zajímavý by byl např. i pohled na státní podporu školství (udává se například, že gymnázia s vyučovací řečí českou nebyla na rozdíl od těch s německou řečí státem podporována), kultury (jak velký díl nákladů na stavbu pražského Národního divadla dodal císař – lze to srovnat s jinými národními divadly, jak bylo financováno Německé divadlo v Praze?).
V závěrečné části článku jste se podle mého názoru dopustili jistých zkreslení: česká univerzita nebyla nově zřízena, ale vznikla rozdělením dosavadní jazykově utrakvistické Karlo-Ferdinandovy univerzity, v československých vládách až do poloviny 30. let běžně zasedali němečtí ministři z aktivistických stran (vždy tam byli alespoň dva), jen jejich česká příjmení (Czech, Spina) nás mohou na první pohled zmást. Republika převzala i státní aparát včetně úřednictva, v jazykově smíšených či německých oblastech samozřejmě německé národnosti (stačilo jednoduché prohlášení, iredenta z roku 1918 se moc rozmazávala), horší to bylo později po zavedení jazykových zkoušek (údajně velice obtížných a prakticky zabraňujících Němcům v postupu, ale srovnejme: Čech na vídeňském ministerstvu či jiném úřadě také musel umět když ne dokonale německy, tak alespoň velmi dobře).
A k tatíčku Masarykovi: prezidenti (myslím, že nejen) nástupnických států Rakouska-Uherska běžně sídlili v hradech a zámcích svých (někdy i vzdálených) předchůdců – určitě tomu bylo (a je) v Rakousku a v Polsku (opět možné zajímavé srovnání, jak to bylo v Německu, Maďarsku a Jugoslávii?).
Jiří Slavík
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
