Chtěl bych tímto trochu polemizovat s článkem Václava Cílka. Efektivním zadržováním dešťové vody v suchých regionech naší země se zabývá jak řada expertů, tak i humanitárních organizací jako je třeba Člověk v tísni (pro kterou pracuji).
Jde mimo jiné o technicky nenáročné zdokonalování tradičních systémů zadržování a skladování dešťové vody. Například v centrálním Afghánistánu lidé používají podzemní nádrže vykopané do vápencové skály zvané kandázy. Vodu za jarního tání či dešťů do nádrží svádějí kanálky vykopané do holého vápencového svahu. Cisterny jsou schopné pojmout až 200 krychlových metrů vody a vesničanům v odlehlých oblastech stačí až na osm měsíců v roce. Přesto jsou celé vesnice na sklonku léta nucené migrovat za vodou a čerstvou pastvou pro zvířata.
Problémem je ovšem i kvalita zadržované vody. Voda cestou do cisteren sbírá i nečistoty ze skalního povrchu. Rovněž čerpání pomocí kbelíků z nechráněných propustí cisteren skladovanou vodu dále kontaminuje. Konzumace kontaminované vody způsobuje zdravotní problémy a v extrémních případech i epidemie cholery.
V etiopském pouštním regionu Somali používají nomádské kmeny podzemní sběrné nádrže zvané birkedy. Nomádi jsou na vodě z birkedů závislí a sebemenší vychýlení pravidelných dešťů lidem způsobuje obrovské problémy. V lepším případě jsou nuceni pít vodu z nechráněných blátivých jezírek, o které se dělí se zvířaty. V horším případě musejí za vodou cestovat obrovské vzdálenosti. Kulturní zajímavostí je, že při takovéto cestě jsou kmeny pod zvláštní ochranou a nepřátelé je podle tradice nemohou napadat.
Voda z nebe je, jak píše pan Cílek, sice zadarmo, ale její skladování v nezávadné podobě je náročný problém. Skladovaná voda musí mít nízkou teplotu a musí být chráněná před kontaminací. Navrhovaných řešení je mnoho, ale žádné bohužel není stoprocentní.
Například i ty nejjednodušší filtry vyžadují údržbu a zaškolování negramotných vesničanů je náročné. U nadzemních cisteren, do kterých se svádí dešťová voda ze střech v pouštních městech, je zase problém s teplotou – teplá voda se rychleji kazí. Cisterny také zadrží pouze omezené množství vody, což způsobuje konflikty mezi jejími uživateli a také to tvoří z vody velice cennou komoditu. Majitelé pouštních cisteren vodu prodávají a náklady na vodu tvoří podstatnou část rodinného rozpočtu. Sběr a skladování dešťové vody má jistě v dnešním klimaticky nestálém světě obrovský potenciál, avšak technická řešení narážejí na jisté limity. Dopravit nezávadnou vodu na jídelní stůl (nebo spíše koberec) vesničanům v suchém centrálním Afghánistánu je snem nás všech, kteří se tématem vody v rozvojovém světě zabýváme, ale realizace tohoto snu v odlehlých oblastech je velice složitá.
Jan Faltus
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
