Vážená Báro Procházková,
děkuji za Váš článek ve 29.vydání časopisu Respekt. Myslím si, že myšlenka jiného pojetí financování veřejné dopravy (z jiných zdrojů než přímým prodejem jízdenek a kupónů) vůbec není od věci a může městům značně odlehčit.
Domnívám se, že veřejná doprava je ve své podstatě veřejná služba poskytována městem (obdobně jako rozvod vody, kanalizace, či inženýrských sítí) jeho obyvatelům. Služba jako taková by měla být koncipována tak, aby umožňovala život ve městě a zkvalitňovala jej. (Koneckonců, obyvatelé činí z města město a z daní obyvatel město prosperuje.) Vzhledem k tomu, že doprava na úrovni města je dnes každodenní nezbytnosti a nutnosti, řadím ji mezi základní potřeby obyvatel města. Domnívám se proto, že by veřejná doprava měla být financována z daňových prostředků.
Důvodů hovořících ve prospěch zavedení veřejné dopravy zdarma je vícero.
Podle všeho již existují výsledky experimentu z jiných zemí, kde nulové jízdné učinilo z řidičů automobilů cestující MHD, a tím došlo i ke snížení znečištění životního prostředí (vzduch, hluk, prostor) a zvýšení bezpečnosti pohybu po městě. Jednak také vybírání jízdného samo o sobě je drahé a prodražuje tak pro obyvatelé používání veřejné dopravy (pokud si dobře vzpomínám, jedna studie -tuším že Stockholmu- uváděla, že z celkové částky jízdného zhruba 40% jde na náklady spojené s jeho vybíráním - turnikety, personál, IT systémy atd.). To může být diskriminační pro nižší příjmové skupiny (osoby s životním minimem, nezaměstnané, rodiny s dětmi apod.). Solidaritu společnosti v podobných základních potřebách nepovažuji za socialismus, jak se někteří (radní, zřejmě akcionáři DPP) snaží deklasovat v diskuzi. (Kdyby podobně smýšlela Marie Terezie, dodnes chodíme v dřevácích na poštu a prosíme paní za okýnkem, aby nám přečetla dopis.)
Ve Švédsku existuje skupina propagátorů bezplatně veřejné dopravy, která se časem rozrostla do malého hnutí za bezplatnou dopravu. Stalo se tak v momentě, kdy město Stockholm outsourcovalo svoji MHD francouzské firmě Veolia (dříve Vivendi), která zneprůhlednila zacházení se svěřenými veřejnými prostředky (coby soukromá firma nepodléhá stejným zákonům, které se vztahují na veřejné organizace a ukládají jim povinnost vykazovat nakládání s veřejnými prostředky) a následně podala radnici návrh na zvýšení jízdného. Vlna nespokojenosti ve společnosti nejen vyvolala polemiku, zda by se zákon o zacházení s veřejnými prostředky neměl vztahovat i na soukromé subjekty a zda je etické generovat na daňových prostředcích netransparentní zisk (analogicky k tomu by se daly přirovnat české zdravotní pojišťovny), ale i zda by nebylo jednodušší provozovat veřejnou dopravu zdarma.
Výše zmíněné sdružení si zavedlo stránky nejen v angličtině, ale m.j. i ve slovenštině, a podle všeho pracuje na celosvětovém sdružení (síti) podobně laděných skupin.
Nejsem bohužel kovaným odborníkem na veřejnou dopravu, ani na veřejné rozpočty, ale jako občan této země a obyvatel jednoho z velkých měst bych uvítala veřejnou diskuzi na toto téma se zapojením odborníků, kteří by mohli kvalifikované podpořit či vyvrátit různé návrhy dopravního řešení, ulehčit městům s jejich zátěží a zvýšit kvalitu života ve městech.
Ještě jednou děkuji za Váši práci a přejí hodně zdaru,
Helena Bergmanová
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
