Již řadu týdnů a měsíců probíhá na stránkách tisku, v rozhlase a v televizi i v řadě „živých“ jednání něco, co bychom mohli označit za spor o českou vědu. Není to spor komplexní, který by se dotýkal všech stránek vědy a její úlohy ve společnosti 21. století. Je to v zásadě boj o prostředky na ni (o jejich rozdělení), při němž se zmiňují – byť letmo a neúplně – i další stránky věci. Bylo toho řečeno už opravdu hodně a často jde jenom o opakování argumentů dvou základních diskutujících stran. Jedné, která považuje vědu za součást nezbytného intelektuálního vybavení společnosti, druhé, která vědu považuje především za nástroj nových výrobních programů a finančních zisků (budiž ovšem řečeno, že ani první názor vůbec neodmítá aplikaci výsledků výzkumu v praktickém a ekonomickém smyslu, nesouhlasí ale s tím, že zpeněžitelné výsledky jsou hlavním smyslem vědy). Čtenář se na tomto místě musí nutně zeptat, proč se tedy snažím psát znovu o tomtéž, když jistě budu také jenom opakovat již řečené? Myslím však, že je jeden velmi dobrý argument, proč znovu zopakovat hlavní rysy problému a zejména pokusit se o vysvětlení, o co v jednotlivých bodech jde. Řada kolegů, přátel i známých mne totiž ujistila, že jim buď přímo není jasné, oč v celém sporu vlastně jde, nebo že jim nejsou jasné jednotlivé konkrétní problémy doprovázející celou kauzu. Myslím, že takových lidí je hodně a že pro další vývoj diskuse (jejíž rozměr by měl být pokud možno celospolečenský) je vhodné co nejvíce nejasností rozptýlit.
Prof. PhDr. Petr Sommer, DSc.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
