Před komunálními volbami se v Praze kdekdo ohání bicyklem. Někdo (lídr TOP 09) sviští před kamerami na elektrokole, ale jedním dechem dodává, že cyklistice v Praze moc nevěří, někdo (místostarosta Prahy 1 z ODS) se fotí na kole rovnou s dětmi navzdory dlouholeté ignoranci k tomuto modelu dopravy ve vlastním rajónu. Bicykl je prostě navzdory všem pochybám v módě. Je tedy nejvyšší čas jemně upozornit na pozoruhodnou studii, která nabízí inspiraci, jak našlehané obrázky obtisknout do reality.
Tedy alespoň do širšího centra českého hlavního města. Občanské sdružení Oživení před pár dny předvedlo výsledky průzkumu, který mezi cyklisty hledal bariéry, bránící jim v použití kola při denních cestách po městě.
Výsledky, doplněné o starší data, opět připomínají, že nedůvěra v odlehčení podílu aut a MHD ve prospěch klidnějšího kola je i ve stísněné Praze hodně sporná. Podíl cyklistů navzdory zatím chabé infrastruktuře pomalu stoupá. Zároveň stále platí, že zhruba třetina obyvatel města uvádí, že v případě zlepšení podmínek (což znamená víc komunikací, které tak či onak počítají s cyklisty) by byla ochotna bicykl zařadila do svého dopravního arzenálu.
Ani potíže nejsou překvapivé. Do seznamu nejhorších míst mezi frenkventovanými dopravními uzly se počítá Smetanovo nábřeží, křižovatka u Národního divadla nebo Křížovnické náměstí. Všechna tři místa leží na ose, která by mohla propojit dva zatím slepé konce slušné cyklostezky vedoucí napříč městem podél pravého břehu Vltavy (jde o nějfrekventovanější bikerskou destinaci, kudy v létě projíždí téměř 2000 cyklistů denně). Další významné bariéry představují třeba křižovatky Na Výtoni a okolí Palackého náměstí (čili místa, která by mohla propojit vltavskou trasu s kolmou cyklostezkou směr na Nusle nebo v opačném směru na Smíchov).
Nechceme unavovat detaily, ale ti, kdo se dlouhodobě zabývají cyklistikou v Praze odhadují, že pokud by město „opravilo“ pár nejdůležitějších uzlů, může se frekvence cyklistů v centru zvýšit až třikrát, aniž by to někoho zásadně omezilo. Tento předpoklad posiluje kromě výpovědí potenciálních zájemců i pohled na sčítání jezdců: v centru (opět nijak překvapivě) platí, že nejvyšší hodnoty jsou zaznamenány na víceméně bezpečných trasách, jejichž značení s koly počítá.
Je to docela banální. Stejně jako navrhované úpravy, které by mohly krizová místa změnit k nepoznání. V převážné většině jde o změnu dláždění, kreslení cyklopruhů a úpravu křižovatek tak, aby v nich ohrožení jezdci měli jasně vymezený prostor. S výjimkou jednoho úseku na Smetanově nábřeší nikde není řeč o přímém omezení automobilů.
Obecnou „měkkost“ situace lze ilustrovat na mnoha příkladech z praxe. Použijme zde třeba Šeříkovou ulici na Malé Straně, která představuje oblíbenou spojku směrem na Smíchov a cyklisté ji postupem času ovládli i navzdory tomu, že oficiálně jde o jednosměrku. Dnes tudy jezdí 400 kol denně (třikrát víc než aut) a nikdo ze sousedství si ničeho rušivého nevšiml.
A s tím vším úzce souvisí peníze. Drobné změny infrastruktury a budování uměřených stezek může stát hlavní město desítky, maximálně stovky milionů korun ročně, což je zlomek každoročního dopravního rozpočtu. Může to být vynikající investice: i kdyby díky ní Praha dosáhla jen pětiprocentního podílu cyklistů (dnes má 1 procento,evropští šampioni se pohybují okolo 20 procent) bude to pro situaci v centru znamenat citelné odlehčení.
Koordinátor výše zmíněné studie Vratislav Filler ze serveru Prahounakole.cz navíc upozorňuje na opomíjenou okolnost, která bude po volbách mimořádně důležitá. Rozumnou podporu cyklistické dopravy lze při troše kreativity zcela oddělit od ne zcela jednoznačně atraktivních témat jako je omezování automobilů nebo dokonce zavádění mýtného.
Pokud si tedy budoucí pražští lídři vzpomenou, jak si před volbami v rámci potřebného „oživení“ ochotně sedali na doporučená kola, stačí se podívat, co všechno obyvatelé Prahy stačili za roky pohybu v terénu zjistit. Značný kus cesty už je prostě za námi, protože všechny potřebné informace jsou především díky trpělivé práci lidí z neziskovek na stole. Stačí s nimi začít normálně pracovat.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
