Výstava týdne: Ztracený svět Reichenbergu – detektivní pátrání po obrazech, které přežily odsun

V zaplňování bílých míst na mapě dějin našeho umění 20. století tu kunsthistorička Anna Habánová odvádí práci jako málokdo. Autorka výstavních a zároveň knižních projektů (na řadě z nich s ní spolupracoval její muž Ivo Habán) jako Mladí lvi v kleci, Metznerbund, Erwin Müller či Nové realismy vynáší z hlubin zapomnění příběhy vyhnaných českých Němců. Nyní připravila akci, jež se bezprostředně týká města, ve kterém sama žije a v němž se česky mluví až od roku 1945. Výstava (opět ji doprovází obsáhlá kniha) Argonauti ideálu uspořádaná Galerií Lázně Liberec se vrací k místní umělecké scéně zejména dvacátých a třicátých let, kdy byl tehdejší Reichenberg s rozvinutým textilním průmyslem jedním z klíčových měst Československa.

Jak ale Habánová ukazuje, v kultuře měl co dohánět. Mohlo za to národnostně vyhrocené prostředí: umělecký dialog mezi německy a česky hovořícími tvůrci neexistoval, kultura byla proto v Reichenbergu víc vázaná na Vídeň než na Prahu, a veškeré novinky dorážely na sever Čech s tak velkým časovým zpožděním, že pokud už se tu někdo rozhodl narušit převládající konzervatismus, cítil se podobně jako básník Erich Posselt, podle jehož citátu je výstava pojmenovaná. O mladé generaci místních umělců nastupující ještě před první světovou válkou psal jako o nepochopených a přehlížených „argonautech ideálu“.

Několik z nich nicméně nakonec vytvořilo díla, na něž je radost pohledět i dnes. Ti nejtalentovanější se sdružili do skupiny Oktobergruppe, jejíž výstavě v pražském Mánesu z roku 1927 je nyní v Liberci věnován centrální prostor takzvané bazénové haly: na vestavěném panelu je tu reprodukovaná dobová fotografie expozice zvětšená tak, aby snímek obrazů odpovídal jejich skutečné velikosti, přičemž jediné tři dodnes zachované od Erwina Müllera jsou na původních místech pověšené přes černobílý záběr. Josef Čapek o výstavě v Mánesu mimochodem do Lidových novin napsal věty, které symbolizují, jak ambivalentní vztah k tvorbě svých krajanů Češi měli: „Působí zde zcela zajímavě, třebaže nám nepřinášejí žádného velkého uměleckého poselství. Je to kurážná a zároveň solidní malba, jak to u Němců známe.“