Leonide Iljiči, co mám dělat?

Pražské jaro 1968 dodnes patří k traumatům naší kolektivní paměti. S připomínkou okupace vojsky Varšavské smlouvy, k níž došlo v noci z 20. na 21. srpna, pravidelně vyvstávají otázky zrady, odpovědnosti elit i zmařených nadějí na lepší život. Letos je můžeme promýšlet o něco snadněji – přinejmenším díky tomu, že je k dispozici 19. díl Velkých dějin zemí Koruny české z nakladatelství Paseka, který se na rozsahu sedmi set stran věnuje právě pokusu o reformu československého socialismu v roce 1968.

Jiří Hoppe této problematice zasvětil celý profesní život, a je tedy pro to nepochybně autorem z nejpovolanějších. Současně si osvojil čtivý styl, aniž by to bylo na úkor preciznosti historického řemesla. Navíc svazek dobře navazuje na předchozí díl věnovaný éře Antonína Novotného, který sepsal jeho kolega z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Jiří Suk. Podrobným pojednáním o Novotného pádu končí, zatímco Hoppe jím začíná – ale částečný tematický překryv nepůsobí nijak rušivě.

Rozporná hodnocení

Autor mohl čerpat z velkého množství publikací a kvalitních edic, na jejichž vzniku se někdy sám podílel. Československý rok 1968 byl mnohokrát odborně rozebírán z různých úhlů pohledu a Hoppe se tak s existujícími přístupy a perspektivami musel vyrovnat, přičemž interpretace osmašedesátého rozdělil do čtyř základních přístupů.