Mistrovství světa ukázalo to nejlepší i nejhorší, co dnes fotbal nabízí

Komentář z důvodů uzávěrky píšeme dřív, než víme, kdo se na fotbalovém mistrovství světa umístil na prvním, druhém a třetím místě. Ale pokud se prezident pořádající země Donald Trump na poslední chvíli nerozhodne nastoupit do finálového zápasu, aby ke všem svým úspěchům připsal i vstřelení toho nejlepšího vítězného gólu v dějinách, můžeme mistrovství v klidu hodnotit ještě před závěrečným zápasem mezi Španělskem a Argentinou.

Byl to šampionát mnoha rekordů. Rozšířením počtu účastníků se odehrál rekordní počet utkání, Cristiano Ronaldo se jako první ve fotbalové historii zapsal mezi střelce na šestém mistrovství v řadě, Lionel Messi se stal historicky nejlepším střelcem světových šampionátů. Mezinárodní fotbalová asociace (FIFA) se může těšit z rekordního prodeje rekordně drahých lístků, rekordního zájmu o nájem reklamních ploch (které divákům rušily sportovní přenos více než kdy dříve) a výnosného prodeje televizních práv. Celkem mají tržby fotbalové asociace podle prvního odhadu dosahovat 10 miliard dolarů.

Kromě těchto rekordů padl na letošním fotbalovém mistrovství snad již definitivně mýtus, že politika a sport fungují odděleně. Po přímočarém telefonátu, v němž prezident Trump s úspěchem plédoval u prezidenta (FIFA) Gianniho Infantina za zrušení červené karty pro útočníka Spojených států (což tohoto klíčového hráče amerického týmu vrátilo do hry pro další zápas), dostala pohádka o apolitickém sportování těžkou ránu. 

Šlo o nejvýraznější z řady dalších incidentů letošního turnaje, které mají na svém počátku amerického prezidenta a nesebevědomé vedení fotbalu. Za všechny připomeňme třeba tu trapnou chvíli, kdy FIFA jen mlčky přihlížela, jak je kvůli iracionálnímu lpění na přísných trumpovských imigračních předpisech vrácen z amerického letiště domů somálský rozhodčí.