Ta krása všude kolem

Tlusté duchny mě objímají jako nahřáté obláčky. Do toho se probouzím. Vytáhnu ruku zpod peřiny, abych vypnula budík. Štípne mě nepříjemná zima. Rychle zase vrátím ruku zpět. Rozkoukám se po pokoji. Spousta spících tváří. Sáhnu na zem vedle postele, vezmu svoje předpřipravené oblečení a rychle se obléknu. Podívám se na čas, půl sedmé. Ještě si na chvíli dopřeju teplo, které mi dává moje peřina. Pomýšlím na to, jaký bude dnešní den ve Svaté Heleně.

Den byl krásný, teplá snídaně do žaludku od naší ubytovatelky a teplý mátový čaj hned zrána. Došli jsme do nedaleké školy a s místními školáky dělali workshopy na téma digitální gramotnosti. 

Po výtečném obědě jsme si chvíli odpočinuli, ale hned ve tři nás už volala výprava. Sbalili jsme se a vyšli. Tak nádherné výhledy jsem v životě neviděla. Občas mi oči utkvěly na velkých větrných elektrárnách rozesetých podél cesty, jež v dáli vypadaly jako ztracená semínka mohutných bílých stromů. Všichni jsme po cestě fotili, nešlo odolat, tak krásné výhledy většina z nás neviděla, a to jsme ještě nevěděli, kam až dojdeme. 

Z cesty chráněné bílými obry se sešlo na listy zapadanou a bahnitou stezku lesem. Posléze našim průvodcům došlo, že jdeme špatně, a museli jsme změnit směr. I tak to byla krásná cesta obklopená těmi nejkrásnějšími odstíny hnědé, oranžové a žluté. Skoro jako z pohádky. Nakonec jsme došli na místo, odkud jsme špatně odbočili, a vydali jsme se po cestě přes pole a louky.