Film týdne: Dobrodružství z vietnamské tržnice je dramatem o dospívání i pohledem do uzavřené komunity

V šedesátých letech představovali první Vietnamci v Československu přátelskou spolupráci mezi socialistickými státy, v osmdesátých cestu k západnímu luxusu, v devadesátých prodávali padělky v tržnicích a později přišli s večerkami. Příběh třetí nejpočetnější tuzemské menšiny získal v posledních letech novou dynamiku s tím, jak se vietnamská kuchyně stala běžnou součástí českého jídelníčku a druhá generace už tady narozených Čechovietnamců se začala víc prosazovat ve veřejné sféře. Hudebník Anki patří k originálním hlasům rapu, režisérka Diana Cam Van Nguyen vyhrává festivaly s animovanými filmy. Oba reflektují pro jejich generaci mezi dvěma kulturami typická témata – hledání domova či mezigenerační traumata a neporozumění. Teď k nim přibyl režisér Dužan Duong s debutem Letní škola, 2001. 

Autor sám sebe popisuje jako pragmatika a také volba tématu jeho prvotiny je do jisté míry pragmatická. Ví, že je u nás momentálně Vietnam in, a přitom tu zatím nevznikl celovečerní film, který by vypovídal o zkušenosti Vietnamců. Téma zvedl s předpokladem, že by takový film mohl zajímat jak vietnamské, tak české publikum. Zesílenou autenticitu slibuje to, že Duong vypráví částečně příběh vlastního dětství z tržnice, kde jeho otec prodával džíny. 

Pohled malého kluka je ale jen jedním ze tří. Druhý patří staršímu bratrovi, kterého rodiče poslali jako dítě do Vietnamu a jenž se sem v sedmnácti letech vrací. Třetí pohled patří otci, s nímž si teenager s červenými vlasy nerozumí. Generační nesoulad a neschopnost komunikovat pohánějí drama, které v jednu chvíli nabere skoro fatální obrátky. Přestože je Letní škola promována jako komedie, odlehčená je jen klučičí perspektiva, která svět a starosti dospělých stojících jednou nohou mimo zákon mění v dobrodružství. Lovit německé zákazníky je stejná hra jako drandit na kole kolem rybníka. Rodinné drama ale převáží a do popředí vystupuje motiv hledání vlastních kořenů, který ozvláštňuje univerzální příběh o dospívání. Duongův debut není dokonalý, ale je sympatický i příjemně sebevědomý a do tuzemské kinematografie vnáší energii, z níž by mohla jen profitovat.