Album týdne: Tyler, The Creator, nás vyzývá, abychom alespoň na koncertech přestali ťukat do mobilů

Jak těžké je ztratit zábrany, když se pořád všichni dívají? Od chvíle, kdy vydal své poslední album, uplynulo sotva tři čtvrtě roku a Tyler, The Creator, už je tu s dalším. Na rozdíl od předchozí desky Chromakopia, která si pohrávala s motivem masek, jež si umělec bere na pódium, novinka Don’t Tap the Glass je mnohem přímočařejší: zvukem i konceptem. 

„Zeptal jsem se několika přátel, proč už netančí na veřejnosti, a někteří mi řekli, že se bojí, že je při tom bude někdo natáčet,“ napsal rapper v průvodním textu k albu, v němž lituje této postupné ztráty spojení s hudbou, kterou způsobuje život s všudypřítomnými chytrými telefony a neustálým zaznamenáváním a sledováním. A pokračoval: „Přimělo mě to zamyslet se, kolik z našich lidských vlastností zmizelo ze strachu z toho, že se z nás stane mem.“ Výsledkem této úvahy je nepokrytě taneční a uvolněné album, jehož titul Don’t Tap the Glass vyzývá k tomu, aby člověk přestal ťukat do telefonu. 

„Vítej. Za prvé hýbej tělem. Neseď v klidu, tancuj, kámo,“ startuje Big Poe s hostujícím Pharrellem Williamsem a Tyler, The Creator, od tohoto momentu v podstatě nezpomaluje. Na rozdíl od předchozích nahrávek se novinka vyhýbá introspekci nebo těžším tématům a je zcela zapuštěná ve vlivech afroamerické taneční hudby minulých dekád. Minimalistická elektronická produkce typická pro začátek nultých let se tu střídá s blyštivým disco-funkem přelomu sedmdesátých a osmdesátých let.

I když má krátké, sotva půlhodinové album veskrze pozitivní nádech, sem tam se do něj vkrádají pochybnosti, jestli je rapper schopný plně se odevzdat ve vztazích. „Mami, jsem milionář, ale připadám si jak vandrák. Můžu si koupit galaxii, ale nemůžu si dovolit hledat lásku,“ zpívá ve finální skladbě Tell Me What It Is. Přestože to je na rapperovy poměry vlastně méně ambiciózní album sázející především na nakažlivou chytlavost, otázka, kterou si klade, je velká. Co by to znamenalo žít a tančit, kdyby se u toho na nás nikdo nedíval?