Album týdne: Novou desku Lyry Pramuk pomáhala dát dohromady i vápenatka mnohohlavá

Rozsekaná na digitální kousíčky a propojená vláknem života. Taková je do slova a do písmene novinka Hymnal americké, v Berlíně žijící hudebnice Lyry Pramuk.

Skladatelka a zpěvačka na sebe strhla pozornost v roce 2020 mimořádným debutem Fountain, na němž nezazněl jiný nástroj než její digitálně manipulovaný, všelijak zkreslený a navrstvený hlas. Stvořila z něj kompozice, které stejnou měrou inspirovali skladatelé Steve Reich, Terry Riley, případně Arthur Russell i vokální experimentátorky a vypravěčky Meredith Monk nebo Laurie Anderson. S tímto repertoárem následující rok vystupovala i na pražském festivalu Lunchmeat.

Oproti debutu tentokrát Pramuk volí podstatně více přísad. Hudební základ stojí na improvizacích i předem komponovaných segmentech berlínského smyčcového Sonar Quartettu. Všechny zpěvy operně školená Pramuk natáčela napůl v kostele svatého Kosmy a Damiána v Benátkách, napůl na horské chatě v Dolomitech. Texty vycházejí z díla básnířky Nadii Marcus, Pramuk je ale podrobila pozoruhodnému laboratornímu pokusu. Na papíře různě rozmístěná slova z jejích básní nechala prorůstat vápenatkou mnohohlavou a cesty, které si mezi nimi tento organismus vytvořil, určily, v jakém pořadí je bude zpívat. Aby toho ještě nebylo málo, všechny ingredience pak dala dohromady s využitím DJských technik mixování. 

Přestože může proces vzniku Hymnal působit komplikovaně, album je ve výsledku posluchačsky velmi vstřícné a radostně euforické. V nádherném souznění se na něm potkává vůle přírody se záměry člověka: melodie komorní hudby s duněním hudby klubové, organické prvky s digitálním glitchem. Album tak představuje krásný příklad současných uměleckých tendencí, které prostřednictvím technologií míří zpět k přírodě. Inteligence strojů a organismů, sázka na nepředvídatelnou náhodu stejně jako promyšlený koncept, nic z toho tu nestojí vůči sobě v protikladu – naopak tvoří dohromady hmotu života.