Událost týdne: Hlaučovy Letnice se v cenách Magnesia Litera staly zaslouženě knihou roku

Knihou roku v cenách Magnesia Litera se staly Letnice Miroslava Hlauča, jejich autor byl zároveň vyhlášen debutantem roku. V sedmapadesáti letech je to pro Hlauča skvělý úspěch. A taky zasloužený. Na jeho Letnice se sice snesla také kritika za to, že nepopisují náš život teď a tady, místo toho čtenáře a čtenářky přenášejí do idylického světa na začátku minulého století, kdy je jedinou starostí obyvatel fiktivní české vesnice Svatý Jiří, jak ubránit jejich specifický ostrůvek štěstí před rozšiřující se moderní civilizací: na jejich ves totiž všichni zapomněli, až na Boha, proto se v ní stále dějí zázraky, a s tím chce racionální rakousko-uherská byrokracie skoncovat.

Jenže nedá se tohle brát jako metafora neustálého boje o svůj vlastní prostor, který je aktuální i v reálném roce 2025? Jaký je vlastně rozdíl mezi tím, když lidé v Hlaučově imaginativním světě odmítají těžit kámen dynamitem, když to jde i pískáním na píšťalku, a tím, když někdo ve skutečném Česku donkichotsky protestuje třeba proti výstavbě průmyslové haly, protože by bylo fajn uchovat si alespoň nějaká klidná místa nezasažená nezastavitelným developmentem?

„Vždycky jsem věřil v náhody. Dávají nám šanci, že všechno dobře dopadne,“ prohlásil vystudovaný farmaceut Hlaučo během slavnostního ceremoniálu. Jeho dvojité vítězství se ale za náhodu brát nedá. Hlaučo je vynikající vypravěč s originálním smyslem pro humor, který přitom píše o vážných věcech. Letnice působí, jako by byly napsané lehkou rukou, zároveň rozhodně nejsou knihou, která by se člověku okamžitě po přečtení vytratila z hlavy. Některé scény naopak Hlaučo umí vykreslit tak, až máte pocit, že jste se s nimi nesetkali jen na stránkách jeho knihy, ale že jste je skutečně zažili. Že právě tohle lidem v české produkci scházelo, ukázal už úspěch jeho románu na konci minulého roku, kdy s ním vyhrál anketu Deníku N o nejlepší knížku sezony a kdy se zároveň dostal do úzké nominace na čerstvě založené Ceny literární kritiky.

Osobně se na další Hlaučovu knihu už teď velmi těším.