Editorial
Podpora Ukrajiny a místo v srdci
I při vědomí oprávněnosti Izraele bránit se nesmíme ze sebe vypudit soucit
Jsou to dva roky, co se Ukrajinci brání ruské invazi. Je to statečný, krvavý a náročný boj malé země proti obří přesile. A i když momentálně Ukrajinci zažívají zřejmě nejtěžší chvíle, je třeba si připomenout, že před dvěma lety experti očekávali, že ruští vojáci budou na slovenské hranici za pár dní.
I při druhém výročí můžeme s jistou hrdostí podotknout, že Češi stojí na správné straně dějin. Vláda podporuje Ukrajinu humanitárně i vojensky, čímž investuje do bezpečnosti nás všech. Je to zatím jeden z nejpříkladnějších postupů naší politické reprezentace po roce 1989. A to je třeba ocenit. Uznání si zaslouží i česká společnost, v níž sice podpora aktivní pomoci Ukrajině slábne, ale pořád je většinová.
A stejně tak příkladně zvládla přijetí ukrajinských uprchlíků, kteří tu stále žijí s námi. Nezbývá než doufat, že na tomto poli se v Česku nic nezmění, je to pro nás zásadní téma. Pokud padne Ukrajina, zvýší se riziko i pro nás. Volání po míru, které bude znamenat vzdání se Ukrajiny, je jen podpora Ruska jinými slovy. Pouze Kyjev se má rozhodnout, co bude dělat, a my bychom mu měli stát po boku. Je to otázka rozumu i srdce.
Pokud ale už zmiňujeme ono srdce, měli bychom v něm najít i trochu místa pro Palestince. Pohled do českých sociálních sítí stále vyvolává smutek. Starosta pražských Řeporyjí a politik ODS Pavel Novotný na sítích v prosinci o Palestincích napsal: „Nejsou nic víc než opice.“ Po kritice se omluvil, ale podobné reakce zaznívají stále příliš často.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 27 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
