0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Kultura4. 2. 20246 minut

Dopisy matkám

Jak souvisí smutek francouzského filozofa a autofikce

Miloš Hroch

Poslední roky života okupovala myšlenky Rolanda Barthese smrt. Otřásl s ním odchod matky, se kterou byl osudově svázán, vychovávala ho jako vdova a její péče mu umožňovala věnovat se psaní. Jednoho listopadového večera se francouzský filozof (1915–1980) probíral pozůstalostí v bytě, kde s ní trávil poslední měsíce jejího života. Uspořádával a prohlížel si její fotografie, přičemž tak mimoděk vznikly podklady k jednomu z jeho nejslavnějších knižních esejů Světlá komora. Poznámka k fotografii.

Úvaha, v níž se prolíná magie fotografie s magií paměti i provázanost fotografie se smrtí, se tak dá zároveň číst coby dopis zesnulé matce. Celou jednu část věnuje jejímu snímku v zimní zahradě, ve kterém skrze truchlení objevil esenci fotografie. Čtenáři však portrét neukáže a zavádí tu pojem punctum jako něco bolestivého, jedinečného, nezobecnitelného. Šíp, který jednoho zasáhne, a druhého nikoli.

↓ INZERCE

Esej byl i jeho poslední knihou; vyšel v roce 1980 a ve stejném roce Barthese srazila dodávka s prádlem, když se vracel z večeře s budoucím prezidentem Mitterrandem. Téměř třicet let se pak čekalo, než se veřejnost dozvěděla o existenci dalších textů, které Barthes psal každý den modrým inkoustovým perem na lístky papíru. Začal už noc po matčině smrti, 26. října 1977.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc