Poslední roky života okupovala myšlenky Rolanda Barthese smrt. Otřásl s ním odchod matky, se kterou byl osudově svázán, vychovávala ho jako vdova a její péče mu umožňovala věnovat se psaní. Jednoho listopadového večera se francouzský filozof (1915–1980) probíral pozůstalostí v bytě, kde s ní trávil poslední měsíce jejího života. Uspořádával a prohlížel si její fotografie, přičemž tak mimoděk vznikly podklady k jednomu z jeho nejslavnějších knižních esejů Světlá komora. Poznámka k fotografii.
Úvaha, v níž se prolíná magie fotografie s magií paměti i provázanost fotografie se smrtí, se tak dá zároveň číst coby dopis zesnulé matce. Celou jednu část věnuje jejímu snímku v zimní zahradě, ve kterém skrze truchlení objevil esenci fotografie. Čtenáři však portrét neukáže a zavádí tu pojem punctum jako něco bolestivého, jedinečného, nezobecnitelného. Šíp, který jednoho zasáhne, a druhého nikoli.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
