Kratší konec provazu
Energická čtveřice Sprints rozšiřuje řady naštvaných irských kapel nové generace
Nejlepší je, když to zní jako pokec v hospodě. Alespoň tak o textech pro písně své kapely Sprints mluví zpěvačka a kytaristka Karla Chubb. „Jsou o věcech, které normálně probíráš se svými kámoši u stolu v pátek večer nad půllitrem guinnessu,“ popisovala v rozhovoru pro DIY Magazine. „Bavíte se o všem, co prožíváte. To může mít rozměr politický, společensko-ekonomický, nebo prostě jen zmíníš, jak tě někdo obtěžoval na baru.“
Novinka dublinských Sprints nazvaná Letter To Self je od první do poslední minuty takových písní plná, navíc podaných s obrovskou vervou a výbušností. Kombinací postpunku s kytarovými vlivy devadesátých let od Pixies po PJ Harvey i s tradiční irskou hudbou na paměti představuje kapela Sprints další objev na dublinské scéně. Ta v posledních pěti letech zažívá obrovský vzmach a produkuje jedno výrazné jméno za druhým a živým hudebním děním dnes Dublin může připomínat Seattle začátku devadesátých let či Manchester v době nástupu Oasis.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
