Nové rozdělení světa

Invaze v Izraeli a na Ukrajině přinesly náhlé prozření podobné tomu, jako když blesk prozáří potemnělou krajinu. Ukázaly, že události, které se dosud jevily jako nesouvisející a neorganizované výpady proti Spojeným státům a jejich spojencům, jsou ve skutečnosti součástí širšího, provázanějšího, agresivnějšího a nebezpečnějšího pohybu. 

Svět v několika uplynulých letech vykrystalizoval do dvou navzájem soupeřících bloků. Jeden tvoří aliance liberálních, západně orientovaných zemí, kam patří státy NATO a američtí spojenci v Asii i Oceánii, které obecně (byť ne vždy systematicky) podporují některé neliberální země jako Saúdská Arábie či Vietnam. Říkejme mu zkráceně Liberální aliance. V čele druhého bloku stojí autoritářský svazek Ruska a Íránu, ale uskupení zahrnuje i další protiamerické země jako Severní Koreu, dále milice, jako je Hizballáh, teroristické organizace jako Hamás a Palestinský islámský džihád a polovojenské organizace jako ruští wagnerovci. Někteří členové skupinu sami a výstižně nazývají Osa vzdoru.

Liberální aliance v poslední době upevnila své vnitřní vazby přijetím Abrahámovských dohod normalizujících vztahy mezi Izraelem a několika arabskými zeměmi a vstupem Finska a Švédska do NATO. Osa vzdoru v reakci na to zaujala ofenzivnější postoj. „Jsme svědky vzájemného sbližování, které by v nás mělo vzbuzovat velké obavy,“ prohlásil nedávno v rozhovoru s novinářem Billem Kristolem vojenský historik Frederick Kagan z think tanku The American Enterprise Institute. „Země Osy vzdoru spolu v mnoha bodech nesouhlasí a nesdílejí žádnou společnou ideologii. Mají ale společného nepřítele – nás. A shodnou se na tom, že my jsme zásadní překážkou, jež jim brání v dosažení vlastních cílů a plánů, a že je tudíž v jejich zájmu vzájemně si pomáhat, aby nás zničily.“

Osa vzdoru postrádá jednotnou ideologii, ale shodne se na společných cílech: oslabit vliv USA, obzvláště na Blízkém východě a v Eurasii, a zvrátit rozmach liberální demokracie. Nespoléhá se na formální struktury, jako je například NATO, namísto toho dává přednost volnější a oportunistické spolupráci mezi členskými státy a sítí milicí, prostředníků, místních spojenců a nejrůznějších zločineckých syndikátů. Z vojenského hlediska se USA a NATO v přímé konfrontaci nedokáže vyrovnat, snaží se tedy Spojené státy a jejich spojence vyčerpat a demoralizovat podobně, jako když hyeny neustálým napadáním nakonec zcela vysílí i mnohem silnějšího lva.

Vítězství je blízko

Osa vzdoru se tak postupně vyvinula v síťovou strukturu, jež postrádá ústředí a jejíž členové jednají částečně nezávisle, a přesto ve shodě. Vzájemně se ovlivňují, sdílejí zdroje, rozdělují si úkoly a zapojují se do akcí podle toho, jak se naskytne příležitost a jak to vyžadují okolnosti. Jedna země pomůže druhé obejít sankce a zároveň obdrží dodávky zbraní ze třetí země. Jak v časopise The Atlantic uvedla Anne Applebaum, Rusko, Írán a Čína spojily své síly také na frontě propagandy a vysílají směrem na Západ záplavu dezinformací. I když Osa vzdoru obvykle nepřátelské aktivity omezuje na úroveň, jež nevyvolá vojenský konflikt mezi dvěma státy, může se časem uchýlit i k přímé konfrontaci, pokud to bude považovat za nutné nebo výhodné. 

Ukrajina a Izrael tak ve zmíněných konfliktech nejednají pouze samy za sebe, ale také jako zástupci širší aliance. Ani jedna země se nedokáže ubránit bez vnější pomoci. A tato pomoc je tedy hlavním terčem útoků Osy vzdoru, která koordinuje činnost na obou frontách. Rusko se vzdalo svých dosud velmi dobrých vztahů s Izraelem a obrátilo se k Íránu, který Kreml zásobuje zbraněmi a dalším vybavením. Ruské válečné snahy podobně podporuje i Severní Korea, jež právě uzavřela s Ruskem bezpečnostní pakt. Hamás vyzdvihl Severní Koreu jako „součást naší aliance“.