Telefonát jako medicína

Odkud jste dnes dorazila?“ „Byla nějaká zpoždění v metru?“ „Máte už plány na víkend?“ „Chodí děti někam na kroužky?“ „Moje dcera taky hraje šachy!“

Zdravotní personál v USA bývá vycvičen v milé povrchní konverzaci, jejímž cílem je vás nějak vtáhnout do hovoru. Pacient, kterého se povede rozptýlit, nebo který dokonce nabude dojmu, že je o něj zájem, se cítí lépe. Je jedno, že sestře či doktorovi na vašich odpovědích moc nezáleží. Když vás pak upozorní, že se blíží jehla injekce a trochu to štípne, konverzující pacient má klidnější tep. Když se zdravotník chová důvěryhodně a mile, je navíc pravděpodobnější, že se lidé budou řídit lékařskými radami. Prevence úzkosti ze zdravotních testů, známá v USA jako „scanxiety“, je důležitou součástí péče.

Psychologická zátěž spojená s diagnostikou ale jaksi není ošetřena v momentě, kdy člověk ordinaci opustí a následuje mučivé čekání na výsledky. Dopad „scanxiety“ je mnohostranný a častý hlavně u onkologických pacientů. Projevuje se nespavostí, zvýšeným krevním tlakem, výkyvy nálad a všudypřítomným pocitem hrůzy při pomyšlení na výsledky. Moderní medicínský aparát ještě nesladil rychlost technologického pokroku s psychologickou připraveností svých lidských subjektů. Výsledkem je rostoucí počet pacientů, kteří mají díky špičkovým informačním systémům okamžitý přístup k hrubým výsledkům, hned jak je radiolog nahraje do pacientova portálu, zatímco lékař se je chystá interpretovat po víkendu, někdy během příštího týdne nebo po svátcích.

Kdo se někdy podíval bez asistence odborníka na popis snímků, zná očistec nejistoty a strachu. Máloco se před spaním čte tak dobře jako „nespecifický charakter nálezů ztěžuje konečnou diagnózu, proto je doporučeno další srovnání s klinickými a histopatologickými údaji“. Psychoteror lze v takové situaci na pacientovi uplatňovat i větou: Přijďte si za dva týdny. Je to opravdu ten samý tým, kterému tak záleželo, aby mě nebolela injekce?