Tisková konference po jednání slovenské vlády končí. Premiér Robert Fico na ní právě oznámil, že Slovensko bude mít nový jaderný blok, a vychází k přistavené vládní limuzíně před kulturní dům ve městě Handlová, které si jeho kabinet minulou středu vybral k vládnímu výjezdu. Než nastoupí do auta, zamíří s pěticí ochrankářů ke skupině občanů, kteří tu na něj na náměstí Horníků za zábranami čekají. Když Fico prvnímu z nich přes zábranu potřese rukou, napřáhne k němu ruku další muž. Drží v ní pistoli ráže devět milimetrů a náměstím se ozve pět ohlušujících výstřelů. Robert Fico padá k zemi. Členové ochranky zalehnou střelce a nakládají zraněného premiéra do auta. Jsou tři hodiny odpoledne třetí květnové středy a Slováci se dozvídají, že na jejich premiéra byl právě spáchán atentát.
Kolem desáté večer bylo jasné, že Robert Fico po pětihodinové operaci přežil. Jeho stav lékaři označili za vážný. A spolu s premiérem se ocitlo ve vážném stavu i celé Slovensko: zjišťuje, kam může vést nesnášenlivost, a pokouší se o smíření.
Vybičované vášně
Den po atentátu a v Bratislavě v nádražní hale, u pouličních jídelních stánků, v kavárnách, na zastávkách tramvají, všude se lidé baví o útoku na premiéra. Už se dočetli, že útočníkem je jednasedmdesátiletý penzista Juraj Cintula z Levic, který dříve pracoval v dole a jako ostraha v obchodním domě. Za pokus o vraždu chráněné osoby mu hrozí 25 let vězení až doživotí. A z dvacetivteřinové nahrávky pořízené neznámým člověkem na chodbě policejní stanice, která v den útoku začala kolovat po sociálních sítích, už slyšeli i Cintulova slova, že nesouhlasil s politikou Ficovy vlády.
Když zpráva o atentátu přistávala v mobilech, počítačích, televizorech a rádiích Slováků, dostávala se ke společnosti, která je už delší čas hluboce rozdělená v názorech na svět, politiku a správu země. Doletěla k těm, kteří Robertu Ficovi a jeho vládě fandí – v jejím odstavování policistů a prokurátorů vyšetřujících i trestné činy současné vládní reprezentace, plánu přestat posílat dotace neziskovkám, dostat pod větší politický vliv veřejnoprávní televizi a rozhlas, v nátlaku na umělce, aby se ve svých dílech nezabývali queer tématy, i v prohlášeních, že lepší než pomáhat Ukrajině se bránit je „chtít mír“. A doletěla i k těm, kteří přesně z těchto důvodů proti vládě každý týden demonstrují na náměstích a opozičních setkáních. Obě strany tohoto rozkolu se přitom navzájem viní z šíření nesnášenlivosti.
Bezprostředně po zprávě o atentátu slovenský parlament přerušil jednání. V době, kdy byl Robert Fico na operačním sále a atentátníka vyslýchala policie, svolala vládní koalice v parlamentu tiskovou konferenci. Místopředseda parlamentu Peter Žiga (Hlas) oznámil, že útok v Handlové je důsledkem „vybičovaných vášní a rozdělení společnosti na dva nesmiřitelné tábory“. „Dnes stojíme před základní výzvou, jak uklidnit společnost a začít vést dialog,“ řekl Žiga.
„Chci vyjádřit těžké znechucení nad tím, co jste tady páchali. Vy – liberálové, média, politická opozice! Šířili jste nenávist vůči Robertu Ficovi,“ říká pak přítomným novinářům Ľuboš Blaha, místopředseda parlamentu i strany Smer. „Kvůli vaší nenávisti dnes Robert Fico bojuje o život! Kvůli vám.“ Pak vystoupil předseda Slovenské národní strany (SNS) Andrej Danko. „Já už mám první hukot na média za sebou,“ odkázal ke svým slovům, proneseným o chvíli dříve v jednacím sále o novinářích slovenského Denníku N, že za atentát mohou „hnusná prasata z enka“ a že „krev na rukou“ má kromě nich i „nenávistná opozice“. „Skončilo období drzosti. Pro SNS začíná politická válka. Budou tady změny k médiím,“ říká Danko.
Představitelé opozice na tiskové konferenci nebyli: Danko návrh šéfa nejsilnější opoziční strany Progresivní Slovensko Michala Šimečky, že v dramatické chvíli by měly všechny politické kluby společně odsoudit atentát a promluvit ke Slovákům bok po boku, odmítl: „Pan Šimečka ať si jde do Denníku N mezi lidi, kteří toto způsobili.“ Šimečka, stejně jako představitelé opozičních stran Svoboda a Solidarita (SaS) a Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) atentát odsoudili i s výzvami k příměří a konci šíření nenávisti. „Fyzický útok na předsedu vlády je především útokem na člověka, ale zároveň i útokem na demokracii. Jakékoli násilí je absolutně nepřijatelné. Nenávistná rétorika, které jsme ve společnosti svědky, vede k nenávistným činům. Prosím, zastavme to!“ vyzvala zemi po střelbě v Handlové končící prezidentka Zuzana Čaputová.
Vedle sebe
Ráno po atentátu je redakce Denníku N prázdná, za stolem sedí jen šéfredaktor Matúš Kostolný a dva novináři, kteří s ním za chvíli budou ve studiu natáčet podcast. Ranní porada se zbytkem redakce probíhá přes počítače na dálku. „Po včerejšku jsme se rozhodli, že teď nějakých pár dní budou novináři pracovat z domova,“ vysvětluje šéfredaktor. „Policie nám řekla, že zpřísnila hlídky a víc monitoruje okolí naší redakce, a i když myslím, že není třeba propadat panice, nechat novináře mimo redakci je v této situaci podle mě to nejrozumnější, co můžeme udělat.“ Že Denník N je „nepřátelské médium“, sice vládní politici říkají občanům už dlouhé měsíce, ale přímé obvinění novinářů z enka z podílu na atentátu a premiérově boji o život vzala redakce jako signál k větší opatrnosti. Minuty po tiskové konferenci vládních politiků se začala e-mailová schránka šéfredaktora a jeho novinářů plnit nenávistnými e-maily. „Mají různou míru výhrůžnosti, vulgarity a agresivity a je jich hodně,“ říká Kostolný. „Bylo to od koaličních politiků strašně nezodpovědné.“ Přesto, jak říká, v sobě nachází jistou míru pochopení pro emoce, které na tiskové konferenci politiky cloumaly, i oni stejně jako celá země byli podle něj chvíli po zprávě o atentátu na premiéra v šoku. „Možná si v těch prvních chvílích neuvědomili, co dělají. Zlo už sice napáchali, ale čekám ještě, jak budou reagovat dál,“ říká šéfredaktor. „Kdyby ve štvaní pokračovali, byla by to katastrofa. Nenávist ve vzduchu je obrovská. A je třeba říct, že na obou stranách. I voliči demokratických stran jsou frustrovaní a přikládají pod kotel, navzdory tomu, že vyjádření opozičních stran po útoku na premiéra byla ukázková.“
Zatímco mluví Kostolný o tom, že stejně jako Fico bojuje o svůj život, tak teď Slovensko bojuje o svou podobu, že jedinou možností je teď slušnost, aby lidé mohli žít vedle sebe beze strachu, že je zapíchne soused kvůli jinému názoru na válku na Ukrajině, přichází do redakce zpráva, že úřadující prezidentka Zuzana Čaputová s nově zvoleným prezidentem Peterem Pellegrinim (z vládní strany Hlas) svolávají média ke společnému prohlášení.
O hodinu později v Prezidentském paláci plný sál slovenských i zahraničních novinářů pozoruje, jak k pultíkům s mikrofony přicházejí kolem slavnostní stráže dva lidé, kteří spolu v mnoha věcech nesouhlasí, ale zde bok po boku odsuzují atentát a vyzývají ke smíření. „Vystupujeme spolu, protože chceme vyslat signál porozumění v této napjaté situaci. Jsme politici, kteří mají shodu v tom, co je pro společnost nejdůležitější. A to je uklidnění situace,“ říká Zuzana Čaputová. Pellegrini žádá politické strany, aby ukončily či utlumily probíhající kampaň do eurovoleb, protože politická soutěž znamená zároveň konfrontaci. „Pokud dnes lidé na Slovensku něco urgentně potřebují, je to alespoň základní shoda slovenské politické reprezentace. A ne-li shoda, alespoň civilizovaná diskuse,“ říká Peter Pellegrini. Čaputová sděluje, že s Pellegrinim pozvou lídry všech politických stran na setkání k jednomu stolu, aby společně odmítli násilí a situaci uklidnili.
Prezidentka i prezident Slovenska se toho dne účastní i jednání vlády a bezpečnostní rady státu v budově Úřadu vlády. „Drahá média,“ osloví pak na tiskové konferenci novináře v sále ministr obrany Robert Kaliňák (Smer) a spolu se svým kolegou ministrem vnitra Matúšem Šutajem Eštokem (Hlas) před členy a členkami vlády seřazenými za nimi mluví o potřebě zklidnit situaci a zastavit šíření nesnášenlivosti. Oznamuje, že předseda vlády je ve stabilizovaném, ale stále vážném stavu. „Pojďme společně vykročit na cestu tolerance,“ vyzval Kaliňák média. Šutaj Eštok pak sděluje, že útok na premiéra měl politický motiv a že za to mohou média. „Podezřelý disponoval mediálními informacemi. Tím, co jste v poslední době prezentovali – a jak jste to prezentovali,“ říká s dramatickými odmlkami mezi slovy ministr vnitra novinářům, „myslím, že každý z vás má zrcadlo.“ Pak vyjmenuje důvody, které atentátníka, jak údajně řekl policii při výslechu, k činu vedly: zrušení speciální prokuratury a zásah do nezávislosti slovenské televize a rozhlasu, které prosadila nebo právě prosazuje vládní koalice v parlamentu, a zastavení vojenské pomoci Ukrajině. A podobně dramatickým tónem, jakým oznámil, že atentátník vystřelil na předsedu vlády kvůli nesouhlasu s kroky vlády, protože se o nich dočetl či doslechl v médiích, přidává Eštok ještě další detail o Juraji Cintulovi: „Mohu také potvrdit, že byl účastníkem několika protivládních protestů.“
Obraz atentátníka jako člověka pocházejícího z liberální části společnosti se na Slovensku objevil už pár hodin po atentátu, když na veřejnost neznámými kanály uniklo zmíněné video z policie. Jak je možné, že někdo natočí atentátníka při prvním výslechu na policii a pošle na veřejnost přesně vystřižený vzkaz: až sem, k pokusu vraždit, vede nesouhlas s vládou? Tato otázka budila od počátku podezření, že únik videa je řízená akce s cílem obtěžkat vinou za politické násilí opozici, a první dotaz tiskové konference od redaktorky slovenské televize RTVS mířil proto právě k tomu: Jak je možné, že po sítích koluje takové video z policie? „A to je přesně ono, paní redaktorko,“ pokárá ji Kaliňák, „řešíme tu největší krizi demokracie a pro vás je největší problém video.“ Eštok pak doplní, že ho nahrávka mrzí a že to vyšetřuje policejní inspekce.
Obraz atentátníka ovšem ministr vnitra nepředstavil na tiskové konferenci celý a musí to za něj udělat jeden z přítomných novinářů: upozorňuje oba přítomné politiky, že Juraj Cintula se účastnil i akcí národovecké Matice slovenské a také před osmi lety přišel přednést báseň a obdivná slova na akci Slovenských branců, polovojenské organizace, která spolupracovala s evropskou pobočkou Putinových motorkářů napojených na ruské bezpečnostní složky. Tisková konference sice není slovně vyhrocená jako ta v parlamentu o den dříve, ale vzkaz z ní je jasný: atentátník jednal pod vlivem médií a opozice pořádající protesty.
Pořádat shromáždění proti postupu vlády opozice smí, je to nástroj demokracie, a úkolem médií je informovat o politice a analyzovat ji, i tu vládní. Co tedy vlastně vyčítají vládní politici médiím, když říkají, že proti nim šíří nenávist? Prostor pro otázky na tiskové konferenci nedostanou všechna média, ale podaří se s ní zastavit mezi dveřmi na odchodu ministra Kaliňáka. „Vysvětlím vám to na jednom příkladu, protože už nemáme čas,“ říká. „Byla tady obrovská diskuse na Slovensku mezi očkovanými a neočkovanými. A v novinách vyšel článek, že neočkovaní by měli kvičet jako svině,“ říká ministr o době pandemie. A nějaký příklad z doby současné vlády by neměl? „To není tak dávno, jsou to dva roky. Už opravdu musím jít,“ říká Kaliňák na odchodu.
Úžasná energie
Dankova slova o „prasatech z enka“ na adresu médií v jednacím sále parlamentu ani přítomné slovenské novináře, ani politiky nepřekvapila – politika na Slovensku silně zhrubla. Premiér Robert Fico v prosinci, když slovenští europoslanci upozorňovali, že Ficova vláda upravuje zákon tak, aby vyvinil z trestního stíhání lidi spojené s jeho stranou, natočil video nazvané Potkani v europarlamentu, v němž za potkany označil europoslance. K potkanovi už dříve přirovnal i Zuzanu Čaputovou, a když jeho kolega Blaha povzbuzoval dav na shromáždění, aby volal, že prezidentka je „americká kurva“, stál bez mrknutí oka vedle něj na pódiu. Novináře nazýval „špinavými prostitutkami“ a po roce 2020, kdy po vraždě Jána Kuciaka musel odejít z čela země, v opozici nazýval vyšetřovatele zabývající se dobou jeho vládnutí „zvěří“ a novináře „Sorosovým stádem prasat“.
„Atentát na Roberta Fica zasáhl společnost, která se dál radikalizovala. Strana Smer na šíření nenávisti a radikalizaci získala ve volbách zpět moc. Aby si ji udržela, musela ji dál posilovat,“ říká sociální antropolog Juraj Buzalka. Počátek frustrace a rozdělení společnosti sahá podle něj k roku 2018 a nájemné vraždě novináře Jána Kuciaka, respektive k období po ní, kdy „úžasná energie společnosti“, která volala po politickém konci Smeru a Roberta Fica, skončila zklamáním. Po volbách v roce 2020 šel sice Smer do opozice, ale, říká Buzalka, „tím nejhorším možným scénářem“. Volby vyhrála strana Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽaNO) a její lídr Igor Matovič, konfliktní člověk s agresivním projevem, nastoupil do funkce premiéra s jediným programem: hádat se s partnery ve vládě a veřejnosti sdělovat své názory na to, koho z politiků by měla policie zavřít. To politici Smeru dodnes berou úkorně. Tři a půl roku vládnutí demokratů poté, co Fico skončil v opozici, bylo pro Slovensko čekající na změnu zklamáním a Robert Fico se v nich při shánění nových voličů měnil na mluvčího konspirační scény. „A velký vliv na polarizaci společnosti měla pandemie. Na tématu covidu se znovu zrodili lidé fašizoidního spektra a přiklonil se k nim i Smer,“ říká Buzalka. „Robert Fico vyzýval lidi, aby nenosili roušky a neočkovali se, to byla hysterická radikalizace. Nezaočkovalo se tady padesát procent lidí. Dnešní garnitura přišla k moci díky dezinformacím, i v souvislosti s válkou na Ukrajině.“
Atentát na premiéra je podle sociologa pro část společnosti „potvrzením předsudků, které už měli, o ,liberálních fašistech‘, kteří jsou proti Slovensku a jeho tradicím a teď nám ještě zabíjejí premiéra“. „Ale může to skončit i dobře,“ říká Buzalka po společné výzvě prezidentky Čaputové a prezidenta Pellegriniho. „Koaliční politici jsou většinou pragmatici. Ani oni nechtějí, aby se to tady zvrtlo, nepotřebují změnit systém, není to v jejich zájmu. Může to tu skončit lynčováním, ale nemusí.“
Politolog Radoslav Štefančík v politických reakcích na atentát zaznamenal, že kromě opozičních stran a prezidentky, vyzývajících ke zklidnění a sjednocení, se situaci snažili po atentátu uklidnit i další politici strany Hlas, nejen nově zvolený prezident Pellegrini. Jak se ale slova o smíření a sjednocení pod vlivem útoku na život Roberta Fica naplní, je podle něj těžké odhadnout. „Je otázka, jak na to všechno zareaguje Robert Fico, až se z toho dostane a uzdraví,“ říká politolog. „Jestli ho to změní, půjde do sebe, uvědomí si, že nenávist plodí násilí – to se může stát –, nebo zda naopak ten akt násilí on a jeho kolegové nevyužijí víc ve svůj prospěch, aby si upevnili mocenskou pozici.“
V době uzávěrky Respektu byl premiér po další operaci a podle lékařů stabilizovaný, ale stále ve vážném stavu. I do redakcí novin SME a Aktuality.sk, které politici Smeru označují za nepřátelská média, chodili jen novináři, jejichž přítomnost byla nezbytná. „Budeme nadále kontrolovat vládu. Je naše práce podívat se na to, zda jsou kroky vlády v souladu s hodnotami, na kterých stojí Slovensko, jestli nedochází ke korupci nebo nejsou pošlapávána lidská práva,“ říká šéfredaktorka SME Beata Balogová. „A to teď bude velmi složité vysvětlovat lidem, kteří uvěřili, že tu média touhle svojí prací rozeštvávala společnost.“
Strana Progresivní Slovensko se den po atentátu rozhodla pro mediální klid, aby nejitřila společnost, a vyzvala ostatní strany k sto dním smíru. Dva dny po atentátu její předseda Michal Šimečka na sociálních sítích oznámil, že se kvůli drastickým výhrůžkám, které chodí jemu i jeho partnerce, obrátil na policii. Kulatý stůl všech stran v Prezidentském paláci je naplánován na úterý. Od pátku to vypadalo, že strana Smer u něj zástupce mít asi nebude. „Slovenská společnost potřebuje smír,“ vysvětlil to ve videu vicepremiér Robert Kaliňák, „ale cesta k němu nevede přes falešnou politickou korektnost.“ Pomoci by podle něj mohlo „jedno upřímné promiňte“ od médií a politiků, kvůli kterým Robert Fico bojuje o život.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].