Zachraňují to věci srdce
Před čtvrtstoletím vstoupila do českého literárního prostoru v katalánské Barceloně usazená emigrantka z Prahy Monika Zgustová (1957) životopisným románem o Bohumilu Hrabalovi V rajské zahradě trpkých plodů. Od té doby publikovala osm dalších prozaických knih. Nejnovější román Potmě jsme se viděli lépe je autorčiným dosud asi nejosobnějším dílem.
Vypravěčkou je nakladatelská redaktorka středního věku Milena, postava se silně autobiografickými rysy – stačí najít na Wikipedii heslo Monika Zgustová. Vyprávění je reflexivní: začíná v Madridu v únoru 2021 Mileniným rozhovorem s přítelem psychiatrem Luigim. Jejím víceméně setrvalým pocitem je, že život běží mimo ni. Příteli se však svěří, že před rokem prožila něco, co jí připadalo být opravdové. Ten dojem nabyla poté, co musela narychlo odjet z Evropy do USA, kde žila její matka Jana, nyní osamělá, zesláblá, chátrající. Když konečně mezi nimi nastala blízkost a začaly se drolit desítky let trčící generační i jiné bariéry, Jana skonala – v klidu a pokoji. Zgustová používá osvědčený vypravěčský postup: schůzka s Luigim v jednom z madridských klubů je pouhou záminkou, spouštěčem; čtenář na setkání vzápětí zapomene, neboť vypravěčka si vystačí sama se sebou, se svým osudem. Luigi se objeví zase až v úplném závěru, kdy se po schůzce, během níž se Milena vypovídala, figury loučí...
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
