Nejsme jako my

Před pětadvaceti lety v Česku vznikla nová pravicově-liberální politická strana, do jejíž budoucnosti se vkládaly velké naděje. Dostala název Unie svobody a vznikla de facto odštěpením z ODS, v té době největší a zdánlivě neotřesitelné pravicové síly na domácí scéně. Důvodem tohoto odštěpení byl fakt, že některým vysokým představitelům ODS v čele s Janem Rumlem a Ivanem Pilipem se nelíbilo rostoucí množství kauz, se kterými byla ODS spojena, stejně jako její směřování pod otcem zakladatelem Václavem Klausem, a tak se vzbouřili a vytvořili si vlastní projekt. Ke straně se ale přidaly i nové tváře z řad intelektuálů nebo lokálních politiků. Unie svobody si v únoru 1998 na sjezdu v Nymburce zvolila vedení, v průzkumech vystřelila nad deset procent a Respekt tehdy v rozsáhlém komentáři informoval o tom, co vzestup nové síly může znamenat.

„Předsedou nové strany se v Nymburce stal podle očekávání Jan Ruml. Volba historika Petra Mareše, sociologa Petra Matějů a kutnohorského starosty Ivo Šance v prvním kole za místopředsedy ale potvrdila vychýlení pomyslných vah ve prospěch nových lidí,“ píše spolupracovník Respektu Bohumil Pečinka. Ve svém komentáři se pak dále věnuje tomu, jakou stranou by Unie svobody chtěla být. „Tři hlavní programové teze Unie svobody se nazývají: rovné příležitosti, hospodářství řádu a péče o střední vrstvy. Intelektuálové, kteří vypracovali programové teze unie, tvrdí, že vláda nemá více přerozdělovat, ale bdít nad rovnými podmínkami konkurence, tvrdě vyžadovat dodržování pravidel, a tedy přispívat k pocitu rovných příležitostí. Podle unionistů u nás naopak převládla představa, že klíčem k vzestupu jsou spíše korupce a konexe, což mimo jiné vedlo k oslabení středních vrstev (vzdělaných odborníků, drobných podnikatelů a živnostníků) a k jejich postupnému obratu k levici.“