Neveselé britské výročí

Poslední lednový den uplynuly tři roky od chvíle, kdy Velká Británie oficiálně přestala být členem Evropské unie. Jak moc jsou Britové s obnovenou úplnou samostatností spokojeni? Ne příliš. Pokud by se konalo referendum dnes, většina Britů by hlasovala pro setrvání či pro návrat do EU (viz graf). Mírná většina Britů začala již v roce 2017, tedy dvanáct měsíců po referendu, jež rozhodlo o vystoupení z EU, dávat v průzkumech najevo, že se nejednalo o dobré rozhodnutí. Podpora členství v EU pak začala výrazně růst na podzim 2021, kdy v zemi naplno propukla krize spojená s nedostatkem řidičů kamionů, což se projevilo prázdnými pulty v supermarketech, případně nedostatkem pohonných hmot na čerpacích stanicích. Podpora se ještě vystupňovala v průběhu nepodařeného premiérování Liz Truss. Dnes vedou v průzkumech stoupenci členství v EU o 18 procent nad fanoušky naprosté britské nezávislosti. 

Jisté skepsi z britského směřování zcela jistě neprospívá ekonomický vývoj země. Ten zdaleka není ovlivněn pouze odchodem ze společného evropského trhu, nástup nové, „globální“ a evropskou regulací nespoutané Británie nepochybně zkomplikovala covidová pandemie a po ní ruská agrese na Ukrajině. Predikce Mezinárodního měnového fondu z minulého týdne nicméně právě Británii označila za nejproblematičtější zemi mezi vyspělými státy světa. Britský HDP by podle tohoto odhadu měl v roce 2023 klesnout o 0,6 procenta, Británie je vlastně jedinou zemí G7, jež by se měla propadnout do recese. Jak upozorňují Financial Times, „dokonce i Rusko (tedy válčící stát, jenž čelí mezinárodním sankcím – pozn. red.) bude letos růst rychleji než Velká Británie“.

Nakolik je příčinou právě brexit, je vzhledem ke zmíněným komplikovaným okolnostem posledních let obtížné přesně pojmenovat a vedou se o tom spory. Experti poukazují na některá britská specifika, třeba zvýšenou zranitelnost britské energetiky, na niž tak celosvětová energetická krize dopadla ještě s větší silou než na jiné země, nebo na zvláštnosti britského realitního trhu, který příliš neholduje fixacím hypoték a je tak zranitelnější ve vztahu ke zvyšování úrokových sazeb.