Dalo se to čekat

Brutální a nelidský útok Hamásu proti Izraeli zaskočil minulý týden celý svět. Nejdůležitější a nejtragičtější je fakt, že zaskočil také izraelskou vládu, což vedlo k její opožděné reakci na masakr civilistů. Nešlo přitom o žádné neočekávatelné překvapení. Naopak, jak poznamenává politoložka Amy Zegart, šlo o událost, která se dala předpokládat.

Mezi Izraelem a Hamásem vypuklo během posledních patnácti let pět ozbrojených konfliktů. Izrael ovládá přístup k Pásmu Gazy ze vzduchu, pevniny i moře. Izraelská rozvědka má v Gaze údajně rozsáhlou síť informátorů. Jak se to tedy mohlo stát? K úplnému pochopení budeme ještě potřebovat nějaký čas, zdá se ale, že se Netanjahuova vláda natolik soustředila na domácí reformu soudnictví a na dohodu se Saúdskou Arábií v oblasti zahraniční politiky, že možnost povstání v Gaze ignorovala – přestože před ní byla údajně varována z Egypta.

Profesor Hebrejské univerzity Dmitry Shumsky provokativně píše, že premiér Benjamin Netanjahu dlouhá léta „rozvíjel a prosazoval destruktivní a pokřivenou politickou doktrínu, podle níž je posílení Hamásu na úkor Palestinské samosprávy pro Izrael výhodné“. Takový postup Palestince rozdělil, podkopal postavení Palestinské samosprávy na Západním břehu a usnadnil Netanjahuovi tvrzení, že cesta k samostatnému palestinskému státu neexistuje.