Neskuhrejte a dělejte to s námi
Konec Hollywoodu a nedostižné éry zářivých filmových hvězd na Sunset Boulevard se naplňuje a zdá se být neodvratný. Dýchá to odevšad: z jízlivě okouzlujících bilančních filmů posledních let jako Tenkrát v Hollywoodu Quentina Tarantina, přes opravdu výstřední Babylon od Damiena Chazellea i vytříbené židovské vyprávění Stevena Spielberga o Fabelmanových. Proudění energie, peněz, s gustem hrající herecké špičky, výpravné a divácké loučení s velkou érou hektické tvorby, svobody, alkoholu a byznysu. Jako by se s koncem Hollywoodu tak trochu loučila i nespoutaná, dnes malinko upadající Amerika.
Jenomže tím, kdo si počkal na konec všech filmových sentimentů, aby bouchnul do stolu a řekl „nic takového přátelé, já mám jiný názor“, je i v osmdesáti letech nespoutaný Brit Mick Jagger.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
