Jak upozornit na vzorec zla

Čas, jak známo, zamlžuje pohled na dějiny a dělá z nich nesrozumitelný a nezajímavý sled událostí, které si málokdo umí představit. Jak se tomu bránit, pokud chceme, aby byl pohled na určitou část naší historie naopak jasný a ještě dlouho srozumitelný? Tahle otázka stojí před všemi, kdo věří, že v naší komunistické totalitní epizodě je třeba hledat poučení, a bránit tak jejímu návratu. Tohle vědí jistě i ti, kdo o českém komunismu učí ve školách anebo pomáhají učit tím, že připravují vzdělávací materiály. Jistou provozní komplikací ovšem je, že na to, jak hledat poučení na půdě školy, panuje různý názor. 

Výsledkem je také spor, který proběhl Českem v uplynulých měsících. Na jeho počátcích bylo vytvoření širokého týmu lidí z několika institucí, kteří se soustředili pod značkou státní instituce zabývající se studiem totalitní minulosti, známou pod zkratkou ÚSTR, aby vytvořili vzdělávací materiál zaměřený na dějiny 20. století. Cíl byl zaujmout žáky devátých tříd a středoškolské studenty a přimět je přemýšlet o českých dějinách víc, než to umí klasické učebnice plné nezáživného textu. Nové vedení ÚSTR ovšem označilo práci na učebnici Soudobé dějiny jako plnou chyb i nebezpečně manipulativního pohledu na historii a pokusilo se vznikající učebnici zastavit. To se ale zatím nepovedlo. Jak na tom vydělá, nebo prodělá dějepis jako školní předmět? 

Obnovení pořádku

Vedoucím týmu při Oddělení vzdělávání, který na nových výukových materiálech pracoval, byl i docent Kamil Činátl, který na Filozofické fakultě UK vzdělává budoucí učitele dějepisu. Podle něj šlo o šestiletou práci na učebnici, digitální platformě a o mezinárodní spolupráci v Evropě, kde se podobné expertní týmy zabývající se psaním moderních výukových programů vzájemně inspirují. „Skončilo to výtkou, že naše učebnice uráží Miladu Horákovou, i když to byl nesmysl,“ říká hořce Činátl.