Olivia Rodrigo:
Jak jsem si ustlala
Čerstvá dvacátnice skládá velký pop o každodenních obavách
Představuje všechno, čím je pop v roce 2023. Tedy disciplínu, v níž se rozpouštějí hranice mezi alternativou a mainstreamem, mezi autenticitou a bezobsažností, mezi intimním písničkářstvím a stadionovými hity, mezi melancholií dospívání a teenagerským vztekem. To vše dnes do sebe navzájem prostupuje a nikde to není tak zřejmé jako v písních Olivie Rodrigo.
Uplynulé desetiletí se neslo ve znamení raketových vzestupů debutujících teenagerek, které do popového mainstreamu přinesly upřímnost dosud vyhrazenou spíše folku nebo blogům. Lorde v roce 2013 zachytila nudu a prázdnotu dospívání na předměstí, Billie Eilish o šest let později zase vystihla zmatenost a úskalí spojená s přemírou životní energie i návaly apatie, jež může člověk souběžně cítit během svých formativních let.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
