Album týdne

Tak dlouho se vzdaloval klubové hudbě a transformoval ji v něco jiného, až se k ní znovu naplno vrátil. Pokud se Jamesi Blakeovi v poslední dekádě podařilo překonat dubstepovou škatulku a díky spolupráci s Beyoncé, Rosalíou, Frankem Oceanem nebo Kendrickem Lamarem prorůst do současného popu, pak novinka Playing Robots into Heaven přináší odklon od cituplných křehkých balad a staví na výrazných tanečních rytmech.

Album se zrodilo z jamů, jimiž si na modulárních syntezátorech krátil čas během turné. Některé, které si zaznamenal, se postupně propracovaly do jeho DJských setů, a když zjistil, že na tanečním parketu fungují, přestal se bránit tomu, že by z nich mohly být plnohodnotné skladby. Některé z nich dokonce ponechal zcela bez vokálu, který se přitom v průběhu let stal jeho nejvýraznějším a nejcharakterističtějším nástrojem. Big Hammer je ryzí trapová instrumentálka, již pouze ve finále naruší sampl vokálu dua Ragga Twins. Finální Playing Robots into Heaven zase nechává syntezátory znít zvukem varhan.

Přesto tu jsou výrazné momenty, kdy se Blake vrací k tomu, v čem je nejsilnější: k práci a úpravám vlastního hlasu a zpěvu, jimiž vždy vyjadřoval propletenost a neoddělitelnost technologického světa a lidských citů. Vyniká to především ve svérázné předělávce Beautiful od Snoop Dogga a Pharrella Williamse, která se v jeho podání jmenuje I Want You to Know. Spojení výrazně upraveného zpěvu se syntezátory, které osciluje mezi klubovou a chrámovou atmosférou, pak přináší singl Loading. Hudba zde přímo odpovídá názvu desky, který sugeruje zasnoubení strojového prvku s nebeským a v mnohém se vrací k devadesátkové tradici samplování.

V textu písně Tell Me se James Blake ptá: „Řekni mi, jestli kvůli tomuhle stojí za to se probudit.“ Kdyby se otázka měla vztáhnout na poslech jeho alba, odpověď zní rozhodně ano. Těm, kdo se chystají na jeho aktuální koncerty, pak Blake v rozhovoru pro magazín Mixmag vzkazuje: „Vezměte si taneční obuv.“