Nová totalita hrozí, když zmlkneme

Řečeno s klasikou, rozmohl se nám tu takový nešvar. Mocní lidé se tváří jako bezmocní, označují se za oběti dnešní doby, a aby to doložili, pomáhají si navíc odkazem na totalitu, ať už tu komunistickou či nacistickou. Uveďme si pár aktuálních příkladů.

 Kardinál Dominik Duka: „Je hrozné utrpení těch, kdo jsou vydáni vojenské agresi. Ale nejohroženější na světě není ukrajinský voják, ale dítě, které nemá oporu v matce a otci. Židé a křesťané jsou opět jako za nacismu a komunismu pod tlakem, protože hájí manželství muže a ženy.“

Polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro: „Ve třetí říši Němci produkovali propagandistické filmy zobrazující Poláky jako bandity a vrahy. Dnes na to mají Agnieszku Holland.“

Místopředseda slovenského Smeru Ľuboš Blaha: „Fašismus se vrací, oblékl si duhové barvy, oblékl si růžové barvy.“

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš: „V parlamentu nás válcujete, ohýbáte jednací řád, protože paní předsedkyně mě nenechala mluvit. Chtěla, abych navrhnul bod, já jsem nemusel navrhovat žádné body. To je ta nová totalita.“

Všichni zmínění pánové obracejí skutečnost vzhůru nohama. Dominik Duka nečelí perzekuci. Jeho proslovu, kde padla i výše zmíněná slova, přihlížel předseda KDU-ČSL, ministr sociálních věcí a místopředseda vlády Marian Jurečka. Takhle skutečně nevypadal útlak za nacismu či komunismu. Nepořádají se tu hony na věřící. Širší veřejnost a nemalá část křesťanů jen nevidí konec světa v tom, že se umožní uzavřít manželství i stejnopohlavním párům. Nelíbí se jim také nesmyslné příměry, kterých se kardinál dopouští.

Velmi elegantně s Dukou polemizovala na Facebooku pod jeho příspěvkem řádová sestra Angelika Ivana Pintířová: „Podnětný pohled z Irska také emeritního hierarchy. ,Pokud se církev jeví jen jako kniha pravidel, pak ztratila křesťanství.‘“ Proti Dukovi se ohradil i pražský rabín David Maxa, který své vyhlášení zakončil slovy: „Vašimi současnými postoji jsem zklamán a rozhořčen.“

Blahovi jsem se věnoval minulý týden, a tak není třeba jeho slova rozebírat. Útok polského ministra je brutální, obsahem i tím, že se ho dopouští člen vlády. Film Hranice, na který naráží, nemá s propagandou nic společného. Popisuje skutečné události na bělorusko-polské hranici, kde se obě strany chovají krutě k uprchlíkům ze Sýrie či Afghánistánu. Agnieszka Holland je Polka, neútočí zvenku, jen nabízí potřebnou reflexi své zemi, ale i celé demokratické Evropě.

Ministrův příměr navíc nesedí, protože nacisté, stejně jako on, zaměňovali kritiku Německa za zradu. Nemocnost polské politiky dokazuje i tweet ústavní soudkyně Krystyny Pawłowicz, která film Hranice označila za „odporný pamflet“.

Andrej Babiš je král nefungujících přirovnání. U něj je ale třeba přiznat polehčující okolnost – on neví, co byla stará totalita, protože patřil k vyvoleným kádrům, kteří měli větší práva než ostatní. Výhody vyžadoval i v devadesátých letech a činí tak i nyní. Česko má řadu problémů, ale totalitní opravdu není.

Citované pány nespojuje útlak, kterému čelí. Patří mezi nejmocnější ve svých zemích. Nechrání nás před nacismem, fašismem či komunismem.  Naopak se nedokážou vyrovnat s faktem, že jejich moc není bez hranic.

Obracení rolí oběti a pachatele se tu bohužel děje opakovaně. Někteří politici jsou za potlesku svých stoupenců ochotní uspořádat hon na pěstouny, protože dostávají (zasloužené) peníze na péči o děti, přitom sami sosají z peněženek zdejších občanů.

Na emotivních výrocích zmíněných mužů ale lze najít i něco pozitivního – dokazují, že svět ještě není jejich. Snad to tak nějaký čas vydrží.

 Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

 Erik Tabery

šéfredaktor