Francouzský skrytý zázrak 

Pokud něčím Francie letos zaujala, byly to problémy. Ať už šlo o masové demonstrace proti zvyšování hranice věku pro odchod do důchodu nebo protesty proti zastřelení 17letého mladíka policií, francouzské ulice byly v plamenech a svět to viděl. I proto možná leckoho překvapí, že ekonomicky se zemi v současnosti daří snad nejlépe v celé Evropě. Vypovídá o tom i ekonomický růst: za posledních pět let Francie rostla dvakrát rychleji než Německo a za sebou nechala i Velkou Británii nebo Španělsko. Jak je možné, že v zemi s takovou nechutí ke změnám, touhou protestovat a vysokým zdaněním lidí a firem tolik věcí vychází správně? ptal se magazín The Economist.

Francii se dnes podle vlivného liberálního časopisu vyplácejí některá historická rozhodnutí. Tamní síť vysokorychlostní železnice je hustší než britská, německá, italská (a samozřejmě americká) a vychází ze základu postaveného v osmdesátých letech. Francie také patří k evropským lídrům v produkci nízkouhlíkové elektřiny – ne však díky masivnímu užívání obnovitelných zdrojů, ale díky tamním jaderným elektrárnám, které Francie začala budovat před padesáti lety. Dnes produkují 66 procent francouzské elektřiny a země plánuje postavit dalších šest reaktorů.

Francouzi také dobře podchytili některé nedávné trendy. Ve stovce globálně nejvýdělečnějších firem má Francie šest zástupců, což je víc než jakákoli jiná evropská země, a to hlavně díky firmám prodávajícím luxusní zboží: všechny tři světově největší (Hermès, Louis Vuitton a Dior) jsou francouzské. Francouzská ekonomika ale samozřejmě nestojí jen na kabelkách, tamní BNP Paribas je nejceněnější bankou eurozóny. Francie rovněž registruje víc patentů než její velcí sousedé. 

A – jak si všímá The Economist – do módy se vrací i něco typicky francouzského, a to ekonomický intervencionismus. Díky státním pobídkám se například na severu Francie v místech staré těžební pánve u Calais a Dunkerku postaví čtyři gigatovárny na výrobu baterií. Ambice státního aparátu zasahovat do ekonomiky a modelovat ji podle svých priorit byla ve Francii vždy silná, dnes se ale tímto směrem posouvají i další evropské státy a bruselské instituce (například kvůli snaze odřezávat citlivé sektory ekonomiky od Číny nebo Ruska).