Poslední automobil
Můj sen o zrušení všech osobních automobilů má svou privátní variantu – předsevzetí nekoupit si žádné nové auto poté, co můj devatenáct let starý volkswagen doslouží. Mrzí mě, že auto nedokážu prodat už teď, a místo toho sypu peníze do jeho oprav. A snad ještě víc mě štve, že když někam přijedu, mám tendenci trapně vysvětlovat, proč jezdím v popelnici, v obavě, abych v očích ostatních nebyla za socku.
Mrzí mě, že se nad to nedokážu povznést, mrzí mě, že se nedokážu vykašlat na pohodlí, mrzí mě, že čím je naše auto starší, tím víc se o něj bojím, protože už žádné další nebude.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
