Jako za Mao Ce-tunga

Záhadné zmizení čínského ministra zahraničí Čchin Kanga jenom znovu připomíná, že budoucnost americko-čínských vztahů nebudou určovat jenom kroky Washingtonu nebo domácí události na americké půdě (třeba zdejší prezidentská kampaň). Stejnou měrou bude záležet také na vývoji v Číně, a ten je v tuto chvíli nejasný a znepokojivý.

Z vnějšího pohledu se Čína vrací ke stylu politiky éry Mao Ce-tunga, jaký jsme neviděli již celá desetiletí. Důležitější než Kangův záhadný pád, jenž poté úřady připsaly „zdravotním důvodům“, je snaha upravit webové stránky a oficiální prohlášení tak, aby na nich ministr nebyl přítomen a aby zmizely i jeho úspěchy. „Kdo kontroluje minulost, má pod kontrolou i budoucnost,“ napsal ve svém románu 1984 George Orwell a zdá se, že se dnes čínská elita tímto zlověstným heslem skutečně řídí.

To je na hony vzdáleno technokratickému vládnutí, jež v průběhu svých reforem zavedl v osmdesátých letech Teng Siao-pching. Tehdy se zdálo, že je čínský politický systém plný protikladů – že se jedná o diktaturu, která zároveň limituje věk nebo počet funkčních období ve vysokých funkcích. Kde jinde se člověk setkal s podobným omezením autoritářské vlády? Dnes už ale pro čínské vládce žádné limity opět neplatí. To, co politoložka Elizabeth Economy nazvala čínskou „třetí revolucí“ (první zosobňoval Mao Ce-tung, druhou Teng Siao-pching a nynější Si Ťin-pching), nicméně stále pokračuje.

Třetí revoluce se ale netýká pouze domácí politiky. Si dokázal konsolidovat vlastní moc a postavit čínskou komunistickou stranu zpět do centra společnosti, zároveň se ale snaží představit světu mnohem asertivnější a silnější verzi Číny. Jeho rozhodnutí jsou cítit po celém světě a obzvláště v Asii, kterou agresivnější kroky a postoje čínského prezidenta dokážou vystrašit.