Na obzoru je duha – a ke zteči proti ní se chystají uniformovaní muži se samopaly a panzerfausty. „Útočíme,“ křičí velitel na tanku. Karikatura probíhajícího tažení ugandské státní moci, která schválila drakonické tresty za homosexualitu, doprovází aktuální článek týdeníku The Economist o afrických kreslířích. „Jestli hledáte nejodvážnější komentáře k africké politice, sledujte karikaturisty,“ doporučuje spolehlivý britský titul.
Ve většině zemí subsaharské Afriky probíhají volby a pracují nezávislí novináři. Demokratická slupka je ale mnohdy velmi tenká: ve volebních kampaních bývají voliči upláceni, novináři musejí v řadě zemí opatrně vážit slova, aby se vyhnuli žalobám s existenčními následky. I Afriku navíc zachvátila demokratická recese: dle řady měřítek tu svobody v minulé dekádě ubylo. V této situaci jsou to – píše The Economist – „karikaturisté, kdo si toho vůči mocným dovoluje mnohem více než novináři“.
Jejich vliv je dědictvím devadesátých let, kdy se subsaharskou Afrikou prohnala vlna demokratizace. V bývalých francouzských koloniích tehdy vznikla média inspirovaná francouzskou politickou satirou (například týdeníkem Le Canard enchainé). The Economist uvádí jména autorů, které se nyní vyplatí sledovat. Ze středu Afriky vybírá například Chrisogona Atukwasizeho, známého pod uměleckým jménem Ogon. Z jihu jmenuje Jonathana Shapira, respektive Zapira, někdejšího bělošského aktivistu proti jihoafrickému apartheidu. Ze západu Afriky upozorňuje například na Nigerijce Ganiyua Jimoha. Z východní Afriky vybírá autora zmíněné karikatury „ofenzivy proti duze“, jímž je původem tanzanský kreslíř Godfrey Mwampembwa, respektive Gado.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
