Konzervativci, nesouhlas a nová definice znásilnění

Ministerstvo spravedlnosti na začátku června přišlo se změnou definice znásilnění v trestním zákoníku, která má nově obsahovat nesouhlas oběti. Tedy ustanovení, že pohlavní styk nebo s ním srovnatelné jednání bude trestné, pokud bude vykonáno „proti vůli“ druhé osoby. Progresivněji smýšlející část dolní komory a obecně občanští aktivisté však požadují, aby se Česko vydalo stejnou cestou jako například Dánsko a dalo do zákona přímo požadavek souhlasu. Tento na první pohled detail v pojmech je podle nich nejen symbolický jako důraz na ochranu obětí, ale zároveň může pomoct s lepším stíháním. Jak změny nakonec dopadnou?

Když měl ministr spravedlnosti Pavel Blažek v květnu schůzku se zástupci parlamentních stran, slíbil, že do měsíce předloží dvě cesty redefinice znásilnění. Jedna měla být založená na konceptu „ne je ne“, tedy na zakotvení nesouhlasu oběti. Což se nakonec stalo právě ve dvou trochu odlišných verzích. Druhá měla zakotvit nutný souhlas, neboli – jak se v odborné debatě častěji a pro mnohé přesněji říká – konsent. I když ministerstvo nakonec připravilo víc variant, před poslance nakonec předstoupilo jen se zakotvením nesouhlasu.

Ministr Blažek svůj postup Respektu vysvětlil tím, že „vnímá politickou realitu“. Většina zákonodárců podle něj nutnost souhlasu v definici vidět nechce, protože sněmovnu ovládají „konzervativní síly“. Nejrazantněji proti zakotvení souhlasu jsou přitom právě „Blažkovi“ občanští demokraté. Vůdcem názoru, že trvat na souhlasu nepřichází v úvahu, je předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda. „Já jsem od začátku proti tomu, aby se definice znásilnění jakkoli měnila. Nemyslím si, že je to potřeba, v praxi to nic nevyřeší,“ říká. Právě kvůli jeho vlivu a postoji ODS k této otázce ministerské návrhy nakonec o souhlasu nemluví. A laťku nastavují velmi nízko i v jiných ohledech.