Silvio Berlusconi do politiky přišel jako spasitel, aspoň ho tak velká část Italů vnímala. Byl nejbohatším mužem v zemi, majitelem několika oblíbených soukromých televizí a také tehdy nejlepšího fotbalového týmu planety, AC Milán. Pokud dokázal tohle, tak proč by nemohl řídit italský stát stejně efektivně jako svůj byznys, že?
Zvlášť v situaci, kdy italská politická krajina ležela v troskách. Psala se devadesátá léta, kdy odhalení masivní korupce a vazeb hlavních politických stran k mafii zničilo zavedenou pravici i levici. Berlusconi do těchto ruin v roce 1994 vstoupil a většinu následujícího čtvrtstoletí Itálii z premiérského postu dominoval. I poslední roky, kdy jeho politická hvězda povadla, dokázal zemí hýbat. Vloni jeho strana Forza Italia (Vzhůru, Itálie), pojmenovaná podle pokřiku fotbalových fanoušků, vyvolala pád vlády národní jednoty vedené mezinárodně uznávaným ekonomem a reformátorem Mariem Draghim.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
